Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Zobrazení otázky a odpovědi

Otázka:
Dobrý den Právě jsem se vrátila z Chorvatska, kde jsme byli s přítelem ubytováni ve tříhvězdičkovém hotelu. Jeho dvoulůžkový pokoj mel ale 8 metrů čtverečních a koupelna se záchodem 2. Zajímá mne, jestli můžeme zájezd u cestovní kanceláře reklamovat. Děkuji mnohokrát M.Hnátková

Odpověď:

Vážená slečno Hnátková,

Vaše otázka je jen dalším důkazem raison d' être Hostovky, neboli že ukazuje jak důležité je aby naši lidé byli více sofistikovanými hosty restaurací a hotelů aby věděli co jim za jejich peníze patří a to ne jen doma ale i při jejich cestách do zahraničí.

Dělám v tomto směru zatím co mohu, ale jak je vidět všechno to prostě nestačím, nehledě k tomu, že těch věcí co by měl náš sofistikovaný host znát je nekonečná řada.

Jedno Vám ale vážená slečno Hnátková mohu říci a sice, že všechno je to jen o penězích.

Tady v Americe se říká: "You get what you paid for", neboli, že dostanete to za co jste si zaplatili, musím ale říci, že ani v Americe to nefunguje tak jak by mělo a tak nakonec platí jedno z mých přikázání které říká: "Nikomu nevěř", tudíž ani těm hvězdám.

Ale zpět k Vaši otázce, zda můžete Váš zájezd reklamovat.

Já jsem se již několikrát zmínil, že nemohu být každému osobním konzultantem nebo poradcem protože bych od rána do večera nedělal nic jiného než že bych odpovídal na otázky které v zásadě nikoho jiného než toho tazatele nezajímají, ale za peníze v Praze dům a tak pokud si to někdo zaplatí tak to dělám promptně a rád protože já jsem na peníze jako čert.

Hostovka je ale úplně jiné zvíře. Je to jen můj luxusní koníček a mé odpovědi jsou zdarma, ale jen na otázky na které má odpověď může být benefitem pro širší okruh studentů a vaše otázka náhodou do této kategorie spadá.

Podle mých kritiků kterým vadí mé dlouhé a vyčerpávající odpovědi na případné otázky by moje odpověď měla být: "Ano, u cestovní kanceláře to můžete reklamovat", a tečka.

To by ale bylo jako kdybych Vám napsal, že si můžete stěžovat na lampárně Wilsonova nádraží.

Já jsem ale hodný kluk a tak Vám a i ostatním studentům Hostovky k tomu musím napsat něco více.

Není to nic nového. Jsou to otázky a mé odpovědi opsané ze stránek www.gastronews.cz na kterých, jak se obávám to nepadlo na úrodnou půdu a proto je uvádím zde kde jak doufám mým studentům přijdou vhod.

Mnohé věci znáte, ale neuškodí pokud si je přečtete znovu.

□

DISKUSE NA TÉMA HVĚZDIČKOVÝ SYSTÉM ? GASTRONEWS.CZ

Od: Frantisek 20.10.2003

Zdravim vas a dovoluji si vas pozadat o odpoved na otazku hvezdickoveho systemu. Je nejaky zavazny system --narodni ci mezinarod.-- nebo zalezi na clenstvi v associacich, retezcich atd. ktere pak nasledne zarucuji stejne jako po clenech vyzaduji dodrzovani svych podminek pro tolik a tolik hvezdicek? popr: jaky je rozdil mazi dvouhvez.systemem, 4 ci peti. Moc dekuji

Od: Mike

Vážený Františku,

pokud Váš dotaz je určen mně, tak vám za něj děkuji. Shodou okolností se moc neliší od dotazu Gabcy na který na těchto stránkách najdete odpověď, nicméně se pokusím odpovědět i Vám.

Na jednu Vaši otázku bych nerad zapomněl, a sice na tu, zda záleží na členství v odborných organizacích. Zmínil jsem se o tom v mé odpovědi Gabce, ale chci to zdůraznit i zde, protože členství v jednotné odborné organizaci je základní podmínkou, ale problém je v tom, že Češi se asi nikdy nesjednotí.

Hvězdičky

V některých západních zemích, a dnes i v Česku, jsou ubytovací zařízení označovány hvězdičkami. Ten počet hvězdiček má udávat, kvalitou a množstvím služeb, kvalitu zařízení, vybavení, a celkovou ambiánci daného ubytovacího podniku.

Udělování počtu hvězdiček není zákonné takže v zásadě si každý hoteliér kdekoliv na světě může na svůj hotel dát hvězdiček kolik chce. Proto také pěti hvězdičkový hotel v Americe má jiný standard než stejný hotel v Asii, Africe, Austrálii, Egyptě, Evropě, nemluvě o Rusku, apod. Ve světě se sice udělováním hvězdiček živí několik organizací, ale jejich "hvězdičkáři" k tomu nemají potřebné znalosti a tudíž "opisují" jeden od druhého. Jaké ohodnocení očekáváte od někoho kdo v životě nespal v nějakém hotelu nemluvě o hotelích které by si zasloužily vůbec nějaké hvězdičky.

Hotely v honbě za hvězdičkami se předhánějí v tak zvaných amenities, a tak standard pěti hvězdičkových hotelů se mění ze dne na den. Před dvaceti nebo třiceti lety k těm pěti hvězdičkám stačila barevná televize, telefon propojený přes hotelovou centrálu, a několik málo dalších amenities, ale dnes když ta televize nemá placené porno filmy tak nemá vlastně ani cenu.

Telefonické hovory přímo z pokoje jsou v takovém hotelu již běžné, a o možnost připojení laptopu na internet přímo na pokoji, o čemž před několika dny nikdo ani neslyšel, je dnes samozřejmostí. Vzpomínáte si na dobu kdy hotel nemohl získat (nevím od koho?) pět hvězdiček jenom proto, že neměl bazén nebo fitness centrum. (nevím pro koho?).

Toto mezi požadavky hostů v městských hotelích už dávno nepatří. Tyto hotely jsou z větší míry navštěvovány businessmany a průměrný businessman, který je celý den zaměstnaný, jediné co ocení nejvíce je dobrá postel, sprcha (mimo Japonců žádná vana), telefon a tu internetovou přípojku.

Tento host který je ochoten za to zaplatit ty hříšné peníze (protože je to na firmu a odepisuje to z daní), nemá ani čas ani náladu jít do toho bazénu, který mimo jiné se ve většině hotelů otevírá až v 9 hod. ráno, což je v době kdy on již musí pracovat aby na všechny ty amenities vydělal.

Na to mi řeknete:"a co ti turisté". načež já vám z vlastní zkušenosti mohu říci, že opravdový turista je po tom celodenním shonu za všemi našimi nesčetnými památkami tak unavený, že jediné čemu dá za vděk je dobré jídlo, dobré pití které si mnohdy nechá servírovat do pokoje, a dobrá postel. A zde stojí za zmínku, že skutečně vytížený byznysmen dokonce je ochoten zaplatit velké peníze za dovolenou na Havaji, nebo na nějakém tichomořském ostrově kde mu zaručí že nemají rádio ani televizi, kde nemají noviny a telefon, a kde je ubytován v nějaké pohodlné chatrči (bez hvězdiček).

Na ty hvězdičky většina cizinců, zkušených turistů, vůbec nevěří, a nakonec já osobně také ne. Nevěřil jsem té hvězdě na Kremlu, a ani hvězdičkám v žákovské knížce, a když se to tak vezme tak mám pochyby i o hvězdičkách na některých koňacích, a hotelích nebo restauracích ani nemluvě. Prostě jediným hvězdám kterým věřím jsou hvězdy na nebi a to také jen když jsou ve správné konstelaci.

Zkušený turista se řídí pověstí jména kterou daný hotel nebo hotelový řetězec má. Přímo školním příkladem je přejmenování pražského hotelu Alcron, který po rozkradení a po obnovení byl přejmenován na Hotel Radisson. Název Radisson, i když je ve světě známý a zárukou určitého standardu, nemohl nahradit tradici a záruku kvality názvu Alcron který když se to tak vezme žádné označení hvězdičkami nikdy nepotřeboval.

Restaurace oproti tomu jsou v některých cestovních průvodcích a bedekrech podle kvality servisu, jídel a nápojů označovány kuchařskými čepicemi (togue) anebo průměrnými cenami. To je ovšem také jen podle subjektivního názoru autorů těch bedekrů, kterým já věřím asi tak jako meteorologům.

Jak můžete věřit těm bedekrům které se u nás objevují a které uvádí cenu jídel například v hodnotě 1500 Kč pak vám počítají jen za samotný předkrm 500 Kč (za kaviár 1700 Kč a více), za polévku 350,- a více, za ryby a plody moře až 1900,- Kč, a o některých jiných hlavních chodech ani nemluvě. Jak můžete věřit bedekrům které zřejmě za peníze, napíši o té vaši restauraci jenom to dobré?

Co je dobré, a co je špatné?

Je to jenom dobrá chuť jídla, jehož posouzení je nakonec velice subjektivní co určuje nárok na počet těch čepic nebo hvězdiček?

Doufám, že nejste tak naivní, abyste si mysleli že všichni ti kuchaři kteří ta drahá, rádoby francouzská jídla v těchto restauracích připravují jsou skutečně tak dobří.

A což množství výběru? Česká klientela si naivně myslí, že čím více jídel na lístku, tím lepší kvalita. Je mně jich líto, ale to se upraví vstupem do EU.

A kde je presentace jídla a kde je povinnost jeho podávání na teplých talířích? Já nevím, jestli si pamatujete éru podávání jídel pod gloši a na to fiasko při snaze obnovy tohoto způsobu podávání jídel za ty nestydaté ceny?

Kde je celková atmosféra a ambiánce která by měla odpovídat těm cenám? Jak vidíte, ono je toho více co by mělo mít vliv na označení restaurace jako dobré a to nemluvíme o tom co host většinou nevidí, což je hygiena a sanitace.

V Americe, v poslední době, je na základě výsledků inspekce místního hygienika, restauracím udělováno označení A, B, C, které ale nemá co společného s kvalitou servisu. Toto označení je viditelně umístěno při vstupu, a napovídá o čistotě a hygieně v tomto podniku. Nicméně s kvalitou jídla a s cenami to také nemá co společného, a byli byste velice naivní pokud byste si mysleli, že se tomuto hodnocení dá slepě věřit, nehledě k tomu, že jsem již několikrát varoval před kopírováním cizích metod.

A což nápoje?

Máte ponětí kolik vína jsem za léta mé praxe vypil? Dává mi to právo považovat se za odborníka na víno? V Česku je dnes nesmírně velký výběr vín a jiných nápojů a restaurace se předhánějí v tom, kdo jich má na nápojovém jídelním lístku více a nechci jim sahat do svědomí, ale o ošetřování vína nebo piva toho podle mě moc nevědí.

Nabídka a servis

Kde je odbornost při nabídce a podávání těch předražených vín z dovozu? Kolikráte si říkám, že za tu cenu kterou některé restaurace za ta francouzská vína počítají, by měli dodávat i francouzského číšníka a jelikož nejsem snob, který se holedbá znalostí francouzských gastronomických výrazů, tak by musel umět česky.

Kde je ochota, a úslužnost obsluhujících?

Jak víme, tak v České republice někdejší oficiální cenové skupiny I,II,III, a IV, které vyjadřovaly úroveň služeb, způsob servisu, potřebné vybavení, předepsaný počet jídle na lístku a jiné požadavky, byly z rušeny, ale pokud se cenových nebo kvalitativních skupin týká, tak pro usnadnění komunikace označuji v mých materiálech pohostinské provozy stále ještě těmito čtyřmi pomyslnými cenami, přesto, že tyto skupiny dnes hostům a obzvláště cizincům nic neříkají.

Myslím si totiž že nebylo rozumné rušit všechno co zavánělo socialistickým pohostinstvím, v tomto ohledu jsme s vaničkou vylili i to dítě. Je sice pravda, že označování restaurací cenovou skupinou není ve světě běžné, nicméně v mnoha případech jsou to ceny jídel a nápojů které jsou do jisté míry zárukou kvality ubytování, kvality nabízených jídel a nápojů jakož i úrovně servisu a služeb. Již jsem se někde zmínil o mém krédu: "Dejte lidem to co chtějí a co jim patří!"

Mnohdy ale bez hlubšího studia etnických skupin sami nevíme jaká jsou ta nevyslovená přání našich hostů, obzvláště těch zahraničních. Mnohdy v tom denním shonu se neumíme na naše služby podívat očima hosta, a proto objektivní audit kvality servisu a služeb provedený nezávislými profesionálními auditory nám může hodně odhalit, ale to jsme zase u toho, co stále opakuji, že český restauratér si poradit nedá, protože všechno ví. Viz. Audit kvality servisu a služeb v průmyslu pohostinství a cestovního ruchu.

Práva hosta

The guest is a king ? Host je králem. Já jsem o právech hosta již někde psal tudíž Vám neříkám nic nového. Já totiž vím, že u nás (v České republice) máme zákon na ochranu spotřebitele, ve kterém jsou práva hosta jakž takž zakotvena, nicméně bych chtěl k tomu něco dodat.

Musím zde znovu opakovat mé heslo: "DEJTE LIDEM TO CO CHTĚJÍ A TO CO JIM PATŘÍ", což se dá také definovat jako práva hosta.

První na co má host právo, je dostat za své peníze to co mu patří. Američané tomu říkají MONEY TALKS, neboli že peníze jsou v tomto smyslu měřítkem všeho, tj. prostředí, kvality servisu, kvality nápojů, velikosti porcí, prostě všeho co přispívá k celkové spokojenosti hosta.

Kdysi, tak jak jsem se již zmínil, to bylo u nás vyjádřeno cenovými skupinami, ale při porevolučním rušení všeho špatného co na našem socialistickém pohostinství bylo, jsme zrušili i věci které byly dobré. Jak se tudíž má v té současné cenové džungli může chudák host u nás orientovat. Kdo mu řekne co mu za jeho peníze patří? Kdo mu řekne která restaurace je dobrá a která špatná? Kdo mu poradí jak se bránit proti šizení, balamutění a podceňování jeho inteligence.

Podle věrohodných pramenů máme v České republice více než 200 odborných učilišť a hotelových škol s maturitou a dnes dokonce i dvě nebo tři vysoké hotelové školy, čímž vlastně máme prvenství v počtu těchto škol ne jenom na počet obyvatel, ale i na počet hostů včetně zahraničních turistů. (Opravte mně jestliže to není pravda). Tím pádem naši číšníci a servírky nejenom že jsou vyučení, ale navíc mají maturitu, takže máme nejvzdělanější obsluhující na světě. Myslím si, že na něco takového můžeme být velice pyšní. Méně pyšní ale můžeme být na to, že úroveň poskytovaných služeb, která je tak často kritizována, je pod mezinárodním standardem. Kdysi si na špatné servis v České republice stěžovali jen zahraniční hosté ale místní klientela vycepovaná k poslušnosti "již předem se vším souhlasila". Doba je ale jiná, a domácí host, obzvláště ten který již navštívil některé cizí země, je dnes sofistikovaným návštěvníkem pohostinských podniků a proto hodnotí úroveň některých podniků podle světového průměru.

Při tom je ale třeba říci, že v západním světě, mimo Evropy, je mnoho drahých restauraci se složitým servisem ve kterých obsluhující většinou nejsou vyučení, a mnohdy bez jakéhokoliv odborného vzdělání. Každá směna v takových podnicích totiž začíná tak zvaným briefing, neboli desetiminutovkou, při které se podrobně projedná co se ten den bude dělat.

Mýlili byste se tudíž pokud byste se domnívali, že tito pracovníci nejsou odborně trénovaní. V Americe například mnoho lékařek, právniček, hereček, zpěvaček, nebo i velice úspěšných žen v jiných odvětvích hospodářského života, začalo svoji životní kariéru jako servírky nebo prodavačky a většinou jsou na to pyšné, a přišlo jim to v životě vhod, protože se naučily jak jednat s lidmi.

Americké servírky například jsou známé svojí ochotou, přívětivostí a snahou s úsměvem uspokojit všechna hostova přání. A to samé se kupodivu dá říci o mužích. Učební obor číšník v Americe neexistuje a přesto američtí číšníci jsou pověstní svojí úslužností, rychlostí a jistou profesionalitou, která spočívá v jednoduchosti a účelnosti. Ale jak jsem se již několikráte zmínil, ne všechno co je dobré v Americe můžeme aplikovat jinde. Techniky amerických barmanů například byly v celém světě kopírovány od nepaměti, ale tak zvaný free style, je příkladem toho, že ne všechno co je úspěšné někde jinde se hodí pro našeho hosta. V tomto ohledu by si každý podnik měl udělat audit kvality služeb které jeho host očekává a ocení. Viz. Audit kvality servisu a služeb v průmyslu pohostinství a cestovního ruchu.

Nejhorší na celé věci je, že někteří naši "odborníci v pohostinství", absolventi všech těch odborných škol, se ve své namyšlenosti staví nad hosta. Já vím, že všichni naši obsluhující nejsou špatní, ba naopak, máme mnoho dobrých servírek a číšníků, ale něco takového jako umět ohnout hřbet, vyjádřit pokoru k hostu a obsloužit ho s úsměvem, se na našich školách zřejmě nevyučuje a jediné co se mnozí naučili v praxi, je mít neustále nastavenou ruku na "spropitné" které si vlastně ani nezaslouží, nehledě k tomu, že ani nevědí co to je.

Spropitné

Cizinci, ať již doma nebo i u nás navštěvují restaurace o mnoho častěji než naše běžná domácí klientela. Jít do restaurace na kompletní večeři s celou rodinou dvakrát či třikrát do měsíce není nic neobvyklého.

Američané například sedm jídel z deseti jedí mimo domov. Díky tomu mnozí také vědí co jim patří a na druhé straně, jak se oni musí sami chovat k obsluhujícím, a pod. Mnozí také o mnoho více cestují než Češi a proto mohou srovnávat. Před odjezdem do Česka jim některé cestovní kanceláře dávají všemožné materiály nejenom o památkách a krásách naši vlasti, ale i rady jak s Čechy mají jednat, ale hlavně jak se chovat v českých hotelích a restauracích, kde když se to tak vezme, stráví většinu času. Tudíž zahraniční turista v zásadě ví, co má a co nemá jíst, co má pít, na co má nárok a na co ne, kolik za to budou muset asi zaplatit, a také něco velice důležitého a to je... kolik by měli dát spropitného. Cizinci, hlavně ti zkušení turisté, včetně mně, jsou jak vím k Čechům velice tolerantní.

Při jedné z mých návštěv České republiky jsem jsem u vchodu do metra Hradčanská viděl veliký nápis, jehož autorem je zřejmě nějaký Čech.(Cizinec by na to totiž nepřišel).

Co si cizinci myslí o Češích:

a) je to milý a inteligentní národ b) národ sto let za opicemi c) není to žádný národ. □
Abych řekl pravdu tak mně něco takového moc nepřekvapilo protože od samotných Čechů také velmi často slyším, že Češi jsou pranárod, s čímž však také nemohu souhlasit, protože nakonec já jsem také Čech.

Proto jsem to trochu pozměnil na to, že Češi jsou "po-národ".

Češi podle mně si totiž stále myslí, že tráva je vždy zelenější na druhé straně plotu. Neustále po něčem touží a stále na něco čekají a tak mají údobí jako:

a) po třicetileté válce b) po Rakousko-Uhersku c) po druhé světové válce d) po únoru 1948 e) po roce 1968 f) po pádu komunismu g) po vstupu do EU.

Češi podle mně neustále čekají na něco, co ale bez práce samo nepřijde. Odkládání úkolů na dobu po neděli, po svátcích, po velikonocích, po prázdninách, po dovolené, po Vánocích, po Novém roce, a nevím po čem ještě, je pro Čechy typické a samozřejmé, ale pro celý západní svět nepochopitelné.

Já se ale obávám, že až po vstupu do EU bude na některé věci tak trochu pozdě a že by Češi jako i v minulosti hráli v pohostinství opět jen druhé housle a proto bychom se identitu českého pohostinství měli zajímat již teď.

Proto Vám vážený Františku musím dát kredit za to, že se otázkami českého pohostinství zabýváte. Velmi mně ale mrzí, že v odpověď na vaši otázku Vám mohu poradit, jen to obrátit se na některou z těch nesčetných hotelových škol které u nás máme a požádat je o skripta podle kterých oni kategorizaci hotelových a restauračních podniků učí, nebo kontaktovat některého z našich odborníků gastronomů z nichž každý má morální povinnost se o své vědomosti dělit, což jak víte dělám i já, ale musím být velice opatrný protože jsem tak trochu handicapován tím, že se mnohdy nedokáži vžít do problémů se kterými se současné české pohostinství potýká.

Mike □

Od: Petr Oplustil Dobry den Mike,

nahodou jsem se dostal na webovou stranku Vasi poradny a precetl si Vasi odpoved na dotaz "hotelovy system".Studoval jsem hotelovou skolu v CR a pozdeji se vydal za praxi do Velke Britanie kde jsem studoval Anglictinu a ziskal i dobrou praxi ve svem oboru.Pozdeji jsem nastoupil pro Cruise line Cunard a studoval White star service na palube Queen Elizabeth 2,ktery jsem uspesne zakoncil zaverecnou zkouskou.Momentalne pracuji v Queen's Grillu na palube Queen Mary 2.Casky narod je stale po zadu s kvalitou sluzeb v Gastronomii a pohostinstvi a ikdyz se chce vyrovnat zapadnim statum,bude hodne dlouho trvat nez se nam to podari.Hvezdickovy system neni jen od vybaveni podniku ci hotelu,kvality pokrmu ale take od profesionalite a vedomosti personalu a jejich chovani k hostum.V CR kdyz vidite cizince tak se kazdy cisnik muze zblaznit s 'prominutim'.Vsude na zapade neni rozdil v narodnosti klientely,kazdy obdrzi stejny servis.Je toho spousta co se mi cesi musime od ostatnich statu ucit pokud to chceme nekam dotahnout.Presne jak bylo vami receno"na druhe strane plotu neni trava vice zelena" to je jen odmena za tvrdou práaci.

Pekny den

S pozdravem Petr Oplustil z Brna

□

Od: Michael D. Klima

Vážený Petře,

děkuji za Váš příspěvek. Já se netajím tím, že nečtu noviny, myslím ty místní americké, protože je to na jedno brdo a všechny novinky a katastrofy vidím na televisi, na kterou čumím od rána do večera, v přímém přenosu. V neděli manželka sice noviny kupuje, ale jenom kvůli inzerátům na laciné potraviny, kuponům na slevy a televisním novinám, protože podle toho si manželka pak vybírá programy které ji zajímají.

Můj den ale začíná tím, že čtu české noviny na internetu a to proto, abych byl "im bilde". Občas také zabrousím do chatu některých těch novin, ale to se mi hned udělá zle, a tak to rychle přepnu. Jestli tyto chaty jsou ukázka inteligence a duševní úrovně českého národa tak je štěstí že je to v češtině a že některé ty výrazy se do jiného jazyka ani přeložit nedají. Abych ale řekl pravdu, tak mi to moc nevadí, to je prostě daň kterou musíme všichni platit té demokracii kterou si lidé vykládají všelijak. Na štěstí to člověk může během vteřiny přepnout na něco jiného. Více mi vadí že podobné směry, jakýsi chat, se dostává i na tyto stránky, kde mimo některých zpráv z latrýny se dokonce občas objevují i vulgarismy a ukázky primitivismu lidí kteří v tom našem oboru našli útočiště.

V tom myslím je také to, jak říkáte, že Česká republika, v porovnání s některými jinými kultivovanými zeměmi, je stále v pozadu s kvalitou služeb v gastronomii. Podle mě je to také proto, že Češi, jak se zdá, se stále vzhlíží ve všem co je na té druhé straně plotu a snaží se to bezhlavě kopírovat, přičemž zapomínají na to, že to bylo dosaženo vysokým profesionalismem a velmi tvrdou prací. Není ale všechno zlato co se třpytí a proto mnohé "západní" styly u nás neuspěly. Ono to není totiž jen v provozovatelích té gastronomie, ale i v hostech, kteří, i když se o tom nehovoří, té západní úrovni ještě nedorostli a to hlavně finančně. To že si někteří lidé mohou u nás dovolit pětichodové menu za 5.000,- Kč (bez vína), ještě nesvědčí o tom, že český host je na nějaké světové gastronomické úrovni. Proto se mi také líbí Váš postřeh toho jak se někteří lidé v pohostinství vzhlíží v takzvaných "cizincích". Proto jsem moji definici úspěchu v pohostinství doplnil i o zmínku o cizincích a domácích hostech.

Tajemství úspěchu v pohostinství je v tom, že dokážeme vyjádřit respekt každému našemu hostu (pokud je to host), a to jak cizinci tak i domácímu hostu, bez ohledu na barvu jeho pleti, na stupeň jeho vzdělání, na jeho společenské postavení, nebo třídní původ, a dokonce i bez ohledu na to, jestli momentálně má peníze nebo ne.

O Češích se také říká, že jsou závistiví, a já jako Čech to mohu potvrdit. Já Vám totiž závidím to, že pracujete na Queen Elizabeth 2. Já jsem pracoval obrazně řečeno již po celém světě a to ve všech možných funkcích, pracoval jsem i jako steward, ale na zaoceánské lodi ještě nikdy. Na cruises jsem sice byl, ale musím říci, že to mně ani neláká, ale viděl jsem nedávno pořad o Queen Marry 2, a rozhodl jsem se, že si jednou cestu do Evropy na té lodi budu špendýrovat i kdybych mně to mělo stát mé celoměsíční kapesné.

Děkuji za Váš příspěvek a až nebudete mít co dělat, což zřejmě není tak často, tak byste mohl na těchto stránkách popsat váš "pracovníden". S pozdravem Mike

Od: Klára

V tom vám pane Klíma nemohu dát za pravdu. Jsem dlouhá léta zaměstnaná v cestovním ruchu a klienty hotelů nejsou zdaleka jen podnikatelé a turisté, ale také tuzemští hosté, kteří hotely navštěvují v rámci své dovolené a valná část z nich by do hotelu bez bazénu či fitness centra nejela.

Od: M. Klima Vážená Kláro,

já, pokud máte na mysli výjezdní turistiku Vám musím dát za pravdu. Ano, český turista, ať již je to byznysmen který tu cestu nějakým způsobem odepíše z daní, státní úředník který to má tak říkajíce zadarmo (do jisté míry za Vaše peníze), nebo i tuzemský soukromý turista který si to platí ze svého, by do hotelu bez bazénu či fitness centra nejel, proto6e doma to každý zřejmě nemá.

Nevím co podle vás znamená dlouhá léta v cestovním ruchu, ale já jsem v tom byznyse od roku 1942 a za tu dobu jsem spal v nekonečné řadě dobrých a špatných hotelů a to jak v Česku tak téměř po celém světě. Mám u baráku bazén, jacuzi, saunu a fitness centrum, tak jako celá řada mých kolegů, a tak by se dalo říci, že při cestování hledáme to samé co máme doma.

Mohu vám ale vážená Kláro říci že americká klientela je dvojí. Jedni kteří ten všechen komfort mají doma a ti, až na nějaké výjimky, pokud jsou na cestách se bez toho těch pár dní obejdou. Pak ale je další skupina kteří obzvláště pokud mají děti by do hotelu který bazén nemá také vůbec nejeli.

Jestliže jste tak dlouho v cestovním ruchu tak asi také víte, že této skupině Američanů nezáleží vůbec na tom jestli se jedná o hotel vzdálený několik set mil nebo hotel v jejich městě, protože ty americké hotely jsou v zásadě na jedno brdo a jim se jedná jen o komfort který doma nemají.

U vědomí toho jsou hotely které za výhodné ceny nabízejí místním rodinám víkendový pobyt pod heslem, že v jejich hotelu lidé najdou vše co doma nemají včetně toho bazénu. Na této teorii, jak asi víte, byl založen úspěch jednoho z nejznámějších hotelových řetězců Holiday Inn. Nevím do které skupiny patří ti tuzemští hosté o kterých se zmiňujete, ale jedno vím, že si ty hotely s bazénem a fitness centrem moc často dovolit nemohou a proto se jim nemůžete divit, že o své dovolené za své peníze chtějí dostat co jim patří.

M. Klíma

□

Ale abych se vrátil k Vaši špatné zkušenosti v Chorvatsku a k Vaši otázce.

Jak z předešlé diskuse vidíte, tak velikost pokoje není důvodem k oprávněné stížnosti jestliže v nabídce nebyla specifikovaná.

To byste musela vidět pokoje v některých starších hotelech v Paříži, kde ty pokoje jsou tak malé že lidé musí spát na sobě, což ale některým lidem nevadí.

S něčím takovým se ale setkáte i v Římě, Athénách, ale i ve Stockholmu a kdekoliv jinde na světě.

S relativně velkými pokoji se setkáte v tak zvaných amerických hotelech ať jsou kdekoliv na světě, protože je to americký standard. Ale není to záruka protože dnes některé americké řetězce prodávají, lépe řečeno pronajímají jen své jméno což ale není vždy zárukou kvality a velikosti pokojů.

Tudíž se může stát, že pod hlavičkou Best Western dostanete dejme tomu v Česku úplně něco jiného než například v Americe.

Moje rada tudíž je: "Nikomu nevěřit" a podívat se na takový hotel na internetu, porovnat obrázky s podobnými hotely stejné kategorie a ceny a podle toho si vybrat.

Pokud internet nemáte, tak si v cestovce která vám hotely nabízí nechte ukázat prospekt a nechte si popsat všechny amenity které jsou v ceně toho hotelu zahrnuty.

Po vaši zkušenosti v Chorvatsku musíte počítat s tím, že v některých zemích stále ještě považují Čechy za chudé příbuzné kteří se díky těm 40 letům gastronomického temna spokojí se vším. Mohu Vás ale ubezpečit, že na tak zvané "Zápaďáky" by si to mnohde nedovolili.

O něčem takovém si ne¨chte vyprávět od východních Němců kteří jsou na dovolené například v Egyptě ve stejném hotelu se svými "bratry" ze Zápsdního Německa. Já to znám já jsem v Egyptě pracoal dva roky jako konsultant, ale ne jako "chudý Čech", ale jako "bohatý" Američan.

Proto doufám, že po nějakém čase studia hostovky budete sofistikovanými hosty kteří budu vědět co jim za jejich peníze patří a kteří si získají zasloužený respekt a nebudou si muset nechat všechno líbit.

□

Vrátit se na předchozí stránku