Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Museli byste mně přesvědčit o tom, že se mýlím, ale dovoluji si tvrdit, že v České republice služby, až na nějaké výjimky, téměř neexistují.

Služby byly kdysi  v česku součástí servisu v pohostinství a dá se říci, že až do doby gastronomického temna  byly na  velmi vysoké úrovni. Sloužit, služebník, posluhovat, obsluhovat, byly výrazy slučované s obsluhou a servisem a naštěstí, či bohužel, jsem dost starý na to, abych si pamatoval, že dobrý servis a dobré služby byly znakem někdejšího českého pohostinství.

To ale bylo v dobách kdy se pohostinství  dělilo na obsluhující a obsluhované, neboli na hosty, a na služebníky. To bylo v dobách kdy servis byl respektovaným řemeslem a kdy  obsluhující se neřadili nad hosty, kdy naopak jim dokázali projevit úctu a respekt, a kdy každý obsluhující uměl ohnout hřbet.

Pak ale přišla doba socialismu, o které hlavně ti mladí nechtějí dnes nic slyšet, kdy jsme si  najednou byli všichni rovni, kdy obsluhování, služby  či servis bylo najednou ponižující zaměstnání a požadavek dobrého servisu a služeb byl buržoázní přežitek.

Aby se rozdíly mezi obsluhujícími a hosty ještě více zmenšily tak jsme zavedli hotelové školy a odborné školy s maturitou, tudíž máme nejvzdělanější kuchaře a číšníky na světě,  a jako jediná země na světě máme  kuchaře a číšníky s tituly doktorů (ne v oboru pohostinství), ale  to podle mě byl   poslední hřebík do rakve někdejšího českého pohostinství které se kdysi řadilo mezi nejlepší v Evropě.

Teď najednou, dvacet let po Sametové revoluci, jsme si ale uvědomili, že s tím současným českým pohostinstvím není něco v pořádku, a že s několika těmi barmany žongléry, falešnými someliéry, televizními kuchařskými komedianty včetně těch samozvaných gastronomů a restauračních kritiků, to umírající pohostinství nezachráníme. Nezachráníme ho ani dovozem nějakých zahraničních primadon a šarlatánů, o čemž jsme se již přesvědčili.

Podle mě to nezachráníme ani dvaceti hvězdami Michelinu  a ani někdejšími, kdysi populárními, ale dnes již archaickými jídly v podobě Czech specials. Záchrana českého pohostinství podle mě je v pojetí moderní gastronomie, ve  službách, a v umění dát dnešnímu hostu to co chce a co mu za jeho peníze patří včetně dobrých služeb.

Proto bych se přimlouval, aby toto století bylo v českém pohostinství vyhlášeno jako „STOLETÍ SLUŽEB“.

Co vy na to?

 Michael Klima

Vrátit se na předchozí stránku