Témata na hostovce
Cestovní ruch
Co, kdy, kde a jak
Etika
Etnické kuchyně
Gastronomie
Hygiena a sanitace
Jídla a jídelní lístky
Kdo, kdy, kde
Koho se to týká
Konzulting
Kuchyňské techniky
Michael D. Klíma
Nápoje (koktejly)
O čem se nemluví
Pohostinství
Případové studie
Restaurace a servis
Stroje, náčiní a zařízení
Ubytování
Zbožíznalství
HOSPODA V NOVÉM YORKU PROPADÁK
Autor: Michael Klíma | 15.9.2011 | Gastronomie
HOSPODA V NOVÉM YORKU PROPADÁK
Nejsem žádný Nostrodámus, ale když jsem prvně slyše a viděl, s čím chtějí Češi ty Američany ohromit, jsem předpovídal, že to špatně dopadne.
Nemluvím o těch před-zahajovacích potížích a investicích, které podle mě nemohou mít nějakou uspokojující návratnost, ale mluvím o tom, že pan Karpíšek, duševní otec celé té myšlenky, zaslepený úspěchem restaurací Ambiente v Česku, který o americkém pohostinství nic nevěděl, si neudělal potřebný „home work“ a proto to fiasko.
České restaurace nejsou v Americe nic nového a všechny byly, a jsou, velice úspěšné, ale musí se držet nějakých tradic a zásad. První zásada, kterou jsem se po příchodu do Ameriky naučil, je dát lidem to co chtějí a co jim za jejich peníze patří, a druhá zásada je, nic je neučte a hlavně ne nějakou Nuveau Czech Cuisine.
Američané dobře věděli již před válkou co je „The old Bohemian cooking“ což je naučil již Vašata, v jehož jméně ještě dnes v česku rozdáváme ceny, aniž by někdo vůbec věděl, kdo to ten Vašata vlastně byl. Těch „starých dobrých českých“ restauracích bylo v Novém Yorku již před druhou světovou válkou hned několik, nemluvě o Chicagu, lépe řečeno o Berwynu a Ciceru kde jenom na Cermak Road (22nd Street), jich bylo asi 15, z nichž jednu jsem vlastnil i já, a které všechny žily jedině díky tomu, že byly „Good, simple ad cheep cooking“.
V některých místech Ameriky česká restaurace ale neuspěje, leda, že by to dávali úplně zadarmo, což jsem kdysi popsal v článku „Proč je v Americe tak málo českých restaurací“.
No, začít dnes v Novém Yorku drahou, luxusní českou restauraci je vyložená chucpa už jenom proto, že pokud Vám nějakou drahou restauraci nepožehnají židé, tak si nevrznete, ale o tom se oficiálně nemluví, a židé na to vepřo knedlo zelo prostě moc nejsou. Všechno je to jenom o penězích, a kolik nakonec kolik můžete za ty Czech Speials v Novém Yorku počítat, zejména když už jenom ty porce masa neodpovídají té ceně?
To víte, Češi jsou zvyklí dorazit se knedlíky nebo omáčkou, ale Američan se zeptá: Where is the meat“? Nemám sice ponětí, co to je ten jejich „poached flat iron steak“ (pošírovaný steak na železné pánvi?), served with a wide run of cream sauce hightened with dill and oil, ale už jenom slovu „steak“ by se pravá česká kuchyně měla vyhýbat.
No nakonec chuťově ta kuchyně nedopadla tak špatně, i když jsem téměř přesvědčen, že je to díky o mnoho vyšší kvalitě potravin než v Česku. Oproti tomu špatné služby a servis, nezachránily prý ani ty bílé rukavičky (kdo na takovou blbost vůbec přišel) a údajně ani špatně padnoucí uniformy obsluhujících, kteří jsou určitě nejméně absolventi nějaké české hotelové školy a měli by o servisu něco vědět.
Prostě se potvrzuje má teorie, že pokud se servisu a služeb týká je české pohostinství hluboko pod mezinárodní úrovni, a teď to dokonce vyvážíme do světa.
Vinný lístek údajně za moc nestojí, ale to bych jim moc nezazlíval, protože na víno se v Americe do českých restaurací nechodí.
Ale jak se zdá, tak hlavní výčepní pan Lukáš Svoboda, který sliboval, že Američany konečně naučit jak čepovat a pít pivo také moc neuspěl…
Lukas Svoboda, Hospoda’s chief barkeep, is apparently something of a European draught master (the restaurant touts him as the winner of the 2010 International Master Bartender of the Year competition). Mr. Svoboda uses his taps in amazing ways, pulling very different tastes and textures from single kegs of beer. (A native of the Czech Republic, he would have thrived in the Greek life of American universities.) To ale, až na tu cenu, tomu pivu zřejmě moc neškodí.
Moučníky jak se zdá obstály v té soutěži celkem dobře i když si nemyslím, že jahodové knedlíky podávané s mlékem by byly typickým českým moučníkem, ale nakonec kolik toho Sam Simpon o české kuchyni vůbec ví. Jedno ale podle mě odhadl správně, a sice: „If there is a vision blind Hospoda, it is a clouded one“. Neboli, že budoucnost té Hospody je velice mlhavá, což nakonec tvrdím i já.
MICHAEL KLIMA CEC, CCE,
Certifikovaný Executive Chef, Certifikovaný odborný lektor a konzultant v průmyslu pohostinství a cestovního ruchu, Emeritní Professor Triton College, Illinois, USA, člen mezinárodního svazu konzultantů FCSI, člen Syndikátu novinářů ČR, Freelance Writer, čestný člen AKC ČR od 1989, nositel zlaté medaile Magdaleny Dobromily Rettigové, zakladatel Svazu konzultantů ČR.
e-mail: klima@steakgrill.cz , www.hostovka.cz, www.steakgrill.cz
Koncept Steakgrill
Počet návštěv