Témata na hostovce
Cestovní ruch
Co, kdy, kde a jak
Etika
Etnické kuchyně
Gastronomie
Hygiena a sanitace
Jídla a jídelní lístky
Kdo, kdy, kde
Koho se to týká
Konzulting
Kuchyňské techniky
Michael D. Klíma
Nápoje (koktejly)
O čem se nemluví
Pohostinství
Případové studie
Restaurace a servis
Stroje, náčiní a zařízení
Ubytování
Zbožíznalství
O MASE
Autor: Michael Klíma | 18.8.2005 | Jídla a jídelní lístky
Hostovka, jak jsme si řekli, není nějaká škola vaření, ale jako studenti Hostovky pokud chceme vědět, jestli v restauraci za naše peníze dostáváme to co nám patří musíme o vaření něco vědět, ale hlavně o surovinách.
Ve většině případů je to maso (v České republice a na Slovensku i ryby a plody moře), co ovlivňuje cenu jídel.
Postupně budeme na těchto stránkách mluvit i o jiných surovinách a potravinách, ale zůstaňme u masa.
Pařížský řezník v době obléhání Paříže Němci v roce 1870 určitě nějaké rozdělení masa určitě nepotřeboval.
V Československu bylo ale maso kdysi rozděleno do skupin, lépe řečeno do jakostních tříd které měly základní vliv na ceny jednotlivých základních kusů.
Toto rozdělení bylo dosti komplikované a proto není divu, že upadlo do zapomenutí, nebo že bylo několikráte modifikované.
Já bych vám zde sice mohl uvést rozdělení mase v ostatních Evropských zemích které jsou v zásadě stejně komplikované nebo i americké rozdělení, které je o mnoho jednodušší, ale to není poslání Hostovky.
Pro zajímavost uvádím však někdejší české rozdělení hovězího masa:
ROZDĚLENÍ
1I Svíčková | 14II Plecový štítek (plátek) |
2I Špička | 15II Plec střední |
3I Roštěnec (šús) | 16III Žebro nízké |
4I Malý ořech | 17III Hrudí |
5I Velký ořech | 18III Pupek (bok) |
6I Vnitřní špalík (spodní šál) | 19III Veverka |
7I Vnější špalík (vrchní šál) | 20III Oponka |
8II Žebro vysoké | 21III Oháňka |
9II Žebro holé | 22III Krk |
10II Plec velká | 23III Kližky |
11II Kužel (kulatá plec) | 24III Podkrčí (od rány) |
12II Klín (husička) | 25III Líčko |
13II Péro |
Byli byste velice naivní pokud byste se pod těmito názvy nějakého masa domáhali v českém řeznictví, a stejně naivní byste byli kdybyste si mysleli že toto, nebo nějaké podobné rozdělení hovězího masa používají kuchaři.
Možná ale že mně někdo přesvědčí o opaku, což bych uvítal já stejně jako vy.
Podle rozdělení masa se dá odhadovat jeho kvalita která se odrazí v konečném výrobku což nás jako studenty Hostovky tolik nezajímá jako spíše ceny které s tím souvisí.
Nejčastější způsob šizení v pohostinství jsou neopodstatněné ceny.
Pro provozovatelé pohostinství sice existuje zákonná povinnost mít na všechna jídla podnikové kalkulace, ale mohu vás ubezpečit že je to více méně jen B.S. který nikomu nic neříká už jen proto, že většina provozovatelů restaurací ty kalkulace neumí udělat, a tak je opisují jeden od druhého.
Možná, že se k rozdělení hovězího masa ještě vrátíme, ale v současné době máme grillmanii a steaky jsou "in", a jelikož ne všichni studenti Hostovky se budou moci zúčastnit semináře o steacích který připravuji se na těchto stránkách o některých steacích a jejich grilováním postupně zmíním.
Zatím bych začal mými nejoblíbenějšími steaky.
Přestože se o to někteří puristé a ochránci českého jazyka snaží, tak některé cizí názvy jídel nebo surovin se do češtiny přeložit nedají a příkladem jsou názvy steaků.
Jak jejich anglický název napovídá je to steak jehož kost má podobu písmene "T".
Tyto steaky se krájí z vysoce kvalitního a odleželého neboli uzrálého masa (aged meat).
Jejich váha se pohybuje od 680 do 900 gramů a v zásadě se neupravují jinak než grilováním na požadovanou vnitřní teplotu.
Dnes se pod tímto názvem tyto steaky podávají po celém světě, ale málokdo ví že jejich název má původ v amerických steakhoses stejného jména.
Od T-Bone steaků se liší jedině velikostí té části svíčkové která je o něco větší.
Připravují se rovněž jen grilováním na požadovanou vnitřní teplotu která ale podle znalců musí být Rare nebo Medium Rare.
V Texasu například pokud byste žádali tyto steky upravené Well Done, by vás mohli odsoudit ku sto letům tisíciletého žaláře.
Těmto steakům se totiž také říká "Men Steaks" (chlapský, neboli "macho" steak) a americký Stak and potato Man nic jiného nejí.
Podávají se totiž zásadně s pečenou bramborou.
Světoznámá restaurace Big Texan Steak Ranch v Amarillo v Texasu například, nabízí 72 uncový T-Bone steak (2.041 gr) dokonce zadarmo.
To slovo "zadarmo", anglicky FOR FREE, nesmíte ale v Americe brát vážně.
FOR FREE vidíte v Americe na každém rohu, ale ve skutečnosti to co je zadarmo někdo musí zaplatit. What a country!
I tento steak má totiž jeden háček. Ten steak je totiž zdarma jen pro toho, komu se ho podaří sníst během hodiny, a když se vám to za tu dobu nepodaří, tak zaplatíte pokutu $50.
Tato myšlenka, jak mi Robert J. Lee, zakladatel této restaurace řekl, vznikla v roce 1959, kdy do jeho restaurace přišel místní cowboy se slovy, že je tak hladový, že by snědl celou krávu.
Lee chtěl zjistit jak hladový ten cowboy vlastně je, a tak mu nechal nosit jeden steak za druhým. Ten cowboy se sice snažil, ale za hodinu se mu podařilo sníst jen 62 uncí steaků. Bob k tomu připočetl 10 uncí a začal inzerovat, 72 uncový steak který je zdarma, pro toho, komu se podaří ho sníst během hodiny.
Do 20. ledna 1988, kdy jsem s Bobem mluvil naposled, se o to pokusilo 27.500 lidí, z čehož se to 4.500 lidem podařilo.
Ročně navštíví Bobovu restauraci 300.000 lidí, a každý rok se podaří tento steak sníst i dvěma ženám.
Nejstarší byla jedna babička ve věku 69 let, a nejmladší byl jeden jedenáctiletý Texasan.
Rychlostní rekord drží Frank Pastore, který se dokázal s jeho steakem vypořádat během 9 a půl minuty, a množstevní rekord již od r. 1960 drží profesionální zápasník Klondike Bill, který spocíval za hodinu tyto steaky dva.
Bobova restaurace, která má dnes 400 míst je na dálnici č.40, kousek na východ od Amarilla a pokud se tam někdy zastavíte, tak Boba ode mně hezky pozdravujte a on vám dá ten steak trochu protekční, což u něj znamená trochu menší.
Jak jsem již několikrát řekl, tak grilování nejsou nějaké čáry máry, ale jako studenti Hostovky byste ale měli vědět jaké kvality má dobře grilovaný steak mít.
Kvalita hotových steaků je hostem hodnocena nejdříve vizuálně a proto presentace steaků, i když jednoduchá, je velice důležitá.
Naštěstí steaky nepotřebují moc a o jejich přípravě se říká, že je "idiot proof", neboli, že je může dělat kde kdo, ale to co Američané říkají také nesmíte brát doslova.
Grilované nebo brojlované steaky musí mít zhruba stejný vzhled, tj. tmavě hnědý, slabě opálený ale hlavně suchý.
Steaky upravené na grilu, by měly mít vypálenou mřížku (grid).
Grid, neboli tu atraktivní mřížku na steacích uděláme jen na dobře rozpáleném grilu.
Grid můžeme udělat i na steaku upravovaném na gridlu, ale k tomu se používá tak zvaný branding iron.
obloha" se ku steakům nepodává.
Zpravidla se ku steakům podávají dvě přílohy, jedna zelenina a druhá zpravidla brambory nebo jiná škrobovina.
Střed steaku musí odpovídat požadovanému stupni dohotovení, neboli musí mít odpovídající "vnitřní teplotu".
Odhadnout správný stupeň propečení steaku není tak jednoduché jak by se zdálo.
Barva steaku nám moc neříká, protože steak může být velice tmavý, doslova černý, čemuž se anglicky říká chared, a přitom vnitřek může být úplně krvavý, a naopak steak může být světle hnědý, tím že byl grilován na velmi mírném ohni, ale přitom natolik propečený, že by ho žádný ze znalců steaků ani nepozřel.
Znalci steaků jsou něco, čemu se česky říká "cimprdlich" a jestliže není jejich steak grilován přesně dle jejich specifikace tak ho ani nepřijmou.
Ideální nástroj kterým se vnitřní teplota masa dá snadno zkontrolovat je jehlový teploměr, ale do steaků nesmíme píchat a tak se to v praxi to dělá odhadem nebo s přihlédnutím k tabulkám.
Přikládám vám obrázky čtyř stupňů vnitřní teploty steaků.
A. RARE,
B. MEDIUM RARE NEBO MEDIUM
C. MEDIM NEBO MEDIUM WELL
D. WELL DONE
Znovu vám ale musím zdůraznit, že kvalita a případně stupeň jeho odležení masa je základním faktorem.
A. Rare
B. Medium rare
C. Medium nebo medium well
D. Well done
Nepsaný zákon v Americe, který každá restaurace která podává steaky respektuje je, že host má právo vrátit steak který není upraven podle jeho specifikace.
To je do jisté míry jakási snaha o respektování rčení, že host má vždycky pravdu, ale některé restaurace dnes na lístků uvádějí, že mohou zaručit jen tři stupně propečení a sice A. rare, B. medium, C. well done.
Totiž pokud si host stěžuje na nedopečený steak, tak i když to již není ono, tak se eventuálně ten steak může dát ještě na několik okamžiků zpět na gril,což není tak docela košer, avšak přepečený steak můžete rovnou vyhodit a to stoj dost peněz.
Pokud se nebudete moci mého semináře praktického grilování zúčastnit a chtěli byste o těchto steacích něco vědět, neváhejte se na to zeptat.
Pokud se steaků týká tak já mám odpověď na všechno a pokud ne,tak si prostě něco vymyslím.
Mike
Příbuzné články: O MASE II,OBLOHA, STEAKY, STEAKY VÍCEKoncept Steakgrill
Počet návštěv