Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Vážení studenti Hostovky,
na stránkách www.cestovní-ruch.cz, které vy nejspíše nečtete protože jsou to více méně stránky pro odborníky v pohostinství, je příspěvek od Milana Rambouska - AHR ČR, z 14.11.2006

Vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové,
přijměte informaci, že prezident republiky dne 9. 11. 2006 podepsal návrh novely zákona č. 215/2005 Sb. o registračních pokladnách a o změně některých zákonů, která posunuje povinnost vlastnictví a užívání registračních pokladen k 1. 1. 2008!!!

S pozdravem

PhDr. Milan Rambousek, tajemník
Asociace hotelů a restaurací
České republiky o.s.

A tady je moje dilema

Opravte mně pokud se mýlím, ale myslím si že nikde na světě se vláda nezabývá tím zda restaurace má mít kontrolní pokladnu, nebo dokonce aby určovala jakou.

Prostě každé vládě jde hlavně o to, aby dostala do své pokladny to co ji patří a k tomu má různé prostředky inkasa a kontroly, a to jakou interní kontrolu která restaurace má by v zásadě mělo být její záležitostí.

watchdog

Jedna z mých zásad je "NIKOMU NEVĚŔ, ANI SOBĚ" za což jsem byl kolikrát již kritizován, a to ne jenom v Česku, ale já prostě vím své, a znám své Pappenheimské a proto jsem si v Americe vybudoval pověst dobrého watchdog, neboli hlídacího psa a měl jsem vždy ten nejlepší food cost.

Česká republika je možná výjimkou, ale jinak v pohostinství na celém světě kradou i ručičky na hodinkách a šidí každý každého.

Ono je to totiž všechno příliš lákavé a tak se nemůžete divit.

Šizení. Někteří podnikatelé šidí své zaměstnance, někteří zaměstnanci šidí (okrádají) své zaměstnavatele a někteří šidí i hosty, a všichni dohromady, pokud mohou, šidí císaře pána nebo prostě stát, a teď mi řekněte, jak se to všechno má uhlídat. Proto těch systému kontroly je nekonečná řada, ale žádný jak se zdá nefunguje comme il faut.

Na stránkách www.gastronews.cz je zajímavý článek on Jany Havligerové Registrační pokladny: rok oddychu

Možná, že se pletu, ale z celého toho článku vyplývá, že levice neví co dělá pravice a že každý, včetně politiků je odborník na pohostinství a hlavě na kontrolu a nechce se mi věřit, že jejich hlavní starostí je ochrana spotřebitele.

Mně to připadá jako něco, čemu se tady v Americe říká: "Money talks", protože ty čtyři miliardy korun o které jde prodejcům těch pokladen není nějaká maličkost a daňové úniky způsobené šedou ekonomikou které se přitom odhadují asi na devadesát miliard korun ročně zřejmě stojí za to aby se tím někdo zabýval.

Proto se tím zřejmě zabývá senát, a ten, jak se ve zmíněném článku píše, slíbil urychlené projednání návrhu. No, to si všichni, vyjma komunistů, kteří jsou proti, oddychli.

Vždyť už to vypadalo jako v Kocourkově. Jeden den, abych to přehnal, zavedou jeden zákon, druhý den ho novelizují, třetí den novelizují tu novelu a tak to jde stále dokolečka, takže vlk se zdánlivě nažere a koza zůstane celá a závěr toho je, že si s tím zatraceným pohostinstvím nikdo neví rady, ale každý by chtěl z toho bohatého stolu dostat alespoň drobeček.

Jenomže to pohostinství je skutečně prevít. V některých odvětvích národního hospodářství se byznys dělá třeba i na čestné slovo nebo na podání ruky, ale pohostinství jak se zdá, je úplné zvíře. V pohostinství údajně, když si s někým podáte ruku, si musíte hned přepočítat prsty, jestli vám nějaký nechybí.

To je ale tak trochu přehnané, stejně jako je přehnané když někdo označuje číšníky jako zloděje ve fraku. V pohostinství, jako i v jiných oborech jsou totiž lidé kteří jsou čestní a poctiví a tak to moje heslo "NIKOMU NEVĚŘ ANI SOBĚ" nesmíte brát doslova.

Nicméně rčení našeho přítele Gorbačova, které převzal i bývalý president USA Regan "Důveraj i proveraj" bychom v pohostinství měli stále mít na paměti.

Prostě moje zásada je, že krádežím, šizení a podvodům se musí předcházet.

Tím se ale dostávám k těm kontrolním pokladnám na kterých vlastně není nic špatného, ale nevím proč se to stále točí kolem jejich ceny.

Vy to asi již nepamatujete, ale mimo bonovacích knih, které se někde ještě dnes používají a které se dají velice snadno oblafnout, existovalo kdysi několik jiných systémů vnitropodnikové kontroly.

Jeden takový systém byly korálky nebo různé jetony.

Fungovalo to tak, že každý číšník před začátkem směny dostal určitý počet korálků, které byly rozlišeny barvou či tvarem a každý representoval cenu určitého zboží jako velké pivo, malé pivo, víno, limonáda a podobně, kterými ve výčepu "zaplatil".

Podobně se postupovalo u jídel. Nemusím vám asi povídat, že to byl velice jednoduchý a laciný systém kontroly který se mimo jiné dal interně jen velmi těžko oblafnout a který vlastně sloužil k tomu, aby nebyl žádný písemný doklad o tržbě, takže to byl velice jednoduchý způsob úniku na daních pro pana restauratéra.

Pak ale přišly kontrolní, také zvané markovací poklady zvané Nacionály. Byly velké a většinou stříbrné, a dělaly velký kravál při markování a proto byly většinou umístěny v kuchyni aby to nerušilo hosty.

Byly ale také nepředstavitelně drahé a tak bylo jen málo restaurací a hotelů které si takovou Nacinálku mohlo dovolit.

Bertička, manželka velice bystrého, prozíravého a úspěšného hoteliéra Šroubka na Václavském náměstí (nyní Evropa) si tu nacionálu ale nemohla vynachválit a říkala že když ta kasa řinčí, že je to ta nejsladší hudba pro její uši a že i kdyby ta její "zlatá stříbrná" kasa byla z pravého zlata, že by se jim vyplatila.

Nemusím vám ale asi říkat, že i ta Nacionálka se dala oblafnout, ale jak, to vám říci nemohu protože tu nejsem od toho abych vás učil nějaké lumpárny.

Proč vám to ale jako studentům Hostovky všechno tak popisuji.

V tom zmíněném článku se píše o názorech jak těch politiků tak i restauratérů z nichž někteří s těmi pokladnami souhlasí a nemohou si je vynachválit, a mně až zaráží, že nikdo se neptá na názor té největší skupiny která se na tom pohostinství podílí nejvíce, a která za ty pokladny vlastně platí, a to jsou hosté.

Já myslím, že něco takového by bylo zbytečné, ale jsem přesvědčen, že by hosté kvitovali s povděkem kdyby všechny restaurace u pokladny měly oznámení tohoto znění:

"Skončili jsme se šizením našich hostů, ale i státu dáváme to co mu patří. Zakoupili jsme elektronickou kontrolní pokladnu a její cenu jsme zakalkulovali do cen našich nápojů a jídel jako ostatně i jiné náklady. Obsluhující jsou povinni vám vydat pokladní blok".

To, že vydávání pokladních bloků je zdržování provozu, jsou česky řečeno jen kecy. V Americe vám bez požádání dají pokladní blok třeba i na 20 centů, a ještě se na vás při tom usmějí.

Je sice pravda, že v poslední době v mnoha fast food, pokud platíte kreditní kartou vám v zájmu zrychlení provozu pokladní blok dají jen na požádání, ale na druhé straně pokud útrata nepřevyšuje $25 tak od vás nepožadují podpis. What a country!

Je sice pravda že zavedením kontrolních pokladen v Česku do všech restaurací přijde o tu "tašku na zadku" a o titul pana vrchního, nebo účtujícího číšníka mnoho zaměstnanců a také se dá očekávat, že tím pádem jak se říká "všechny krysy budou opouštět loď", ale k tomu dříve nebo později bude muset dojít tak jako tak.

Abych vám ale řekl pravdu, tak přestože jsem na téma registračních pokladen sám napsal několik příspěvků, tak mi stále není jasné komu vlastně tím odkladem zavedení pokladen o co jde.

To že je to důležité vyplývá už z toho, že se tím zabývá dokonce i pan president.

Ve hře jsou ale podle mně jen čtyři hráči: podnikatelé (v tomto případě restauratéři), kupující (v tomto případě hosté, včetně mně), stát a v neposlední řadě výrobci nebo distributoři těch pokladen.

K tomu by se dala ještě přičíst obchodní inspekce která s tím bude také mít plné ruce práce. Tudíž by mně zajímalo, pro koho z těch hráčů je ten odklad zvedení pokladen radostnou zprávou a proč.

Já jsem nedávno v Česku v Račiněvsi u Roudnice nad Labem pomohl otevřít restauraci STEAKGRILL a kdyby býval její majitel nesouhlasil s koupí a používáním kontrolní pokladny, tak bych se s ním býval vůbec ani nebavil. No, a teď je ta restaurace úspěšně otevřená již vícee než dva roky, a žádný z hostů si na tu pokladnu ještě nestěžoval.

M. Klima

Vrátit se na předchozí stránku