Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Při běžné povrchní konverzaci lidé nejčastěji hovoří o politice, sportu, o sexu a o jídle, i když ne zrovna v tomto pořadí.

O těch prvních třech tématech se nechci zmiňovat, protože nepatří do mé expertizy, ale jídlo to je jiná, o jídle a gastronomii se s vámi mohu bavit kdykoliv.

Pokud lidé začnou mluvit o jídle, tak se ihned zmíní kde se dobře jí a případně pije, kde je dobrá atmosféra, kde je hezké prostředí, dobrá obsluha, případně hezké servírky a nakonec se konverzace stočí na jídelní lístek.

Lidé většinou řeknou běžte tam, tam mají na lísku dobrou husu, nebo běžte tam, mají tam na lístku velký výběr ryb, nebo věřte či nevěřte, ale jsou i takoví kteří chodí do restaurací kde mají ty světoznámé české oblohy.

V poslední době, kdy Češi více cestují a poznávají i jiné etnické kuchyně než českou a tu pseudo-francouzskou, a s narůstajícím počtem etnických restaurací také říkají: "Pojďte do italské" nebo "Pojďme do indické" nebo "Pojďte na Čínu" čímž nemají na mysli vypovědět válku Číně, ale jít a pochutnat si na čínských specialitách. Ve všech těchto případech mají před očima jídelní lístek který jim utkvěl v paměti.

Lidé kteří jdou do restaurace, a je jich většina, přesně vědí co si objednají, protože se touto myšlenkou třeba už od rána zabývají.

V mysli se jim vybavuje nejenom vzhled, ale i chuť a vůně jejich oblíbeného jídla. Vědí dokonce do které restaurace chtějí jít, protože s ní mají dobré zkušenosti nebo jim ji nějaký známý doporučil.

Tito lidé se dají jen velmi těžko zviklat a přesvědčit o tom, že jsou také i jiné lahůdky než jejich oblíbený řízek, svíčková, vepřo-knedlo-zelo, nebo švestkové knedlíky, ať se děje co děje. Že jsou i jiné restaurace než ta do které jsou zvyklí chodit nechtějí ani slyšet také proto, že by se v nich necítili jako v té "své". Neboli jídlo a restaurace kam na něj jít je více méně zvyk.

Někteří lidé musí mít své oblíbené knedlíky i přes veškerá varování jejich lékaře a dokonce by ani nevkročili do podniku ve kterém knedlíky nepodávají. Další druh lidí si v restaurace neobjednají nikdy nic jiného než smažený řízek i kdyby tam měli jídelní lístek dlouhý jako Lovosice.

V Americe například, jsou lidé, říká se jim "strictly steak and potato men", kteří jídelní lístek ani nečtou, protože nejedí nic jiného než steaky a brambory. Prostě s těmito lidmi nic nesvedete a dobře jim tak. Tito lidé také jídelní lístek v zásadě nepotřebují.

Většina lidí jde ale do restaurace při nějaké příležitosti a nebo proto, že mají hlad, nebo možná ani hlad nemají ale prostě je zrovna doba jídla. Tito hosté, leda že se jedná o fast food, nepřichází do restaurace s pevnou představou toho co si objednají. Je to většinou až teprve jídelní lístek a jídla na něm uvedená, případně jejich popis, který může jejich rozhodnutí ovlivnit a na tyto lidi se při tvorbě jídelních lístků musíme zaměřit.

Podle několikerých průzkumů se důvody pro které lidé chodí do restaurací dají rozdělit následovně:

• 47% Nemají čas připravovat si jídlo doma
• 18% Nechtějí doma vařit
• 13% Mají rádi restaurační atmosféru
• 7% Dávají přednost čerstvě připraveným jídlům
• 6% Různé jiné důvody
• 5% Neumí vařit
• 5% Oslavy a zvláštní příležitosti

Zajímavé je zjištění, že způsob servisu se zdá být tak zanedbatelným ukazatelem, že se mezi výše uvedenými důvody pro návštěvu restaurace vůbec neuvádí, přitom ale velké procento lidí chodí do restaurace právě proto, že rádi zasednou ku stolu ku kterému je jim jídlo někým podáno, přičemž i způsob servisu má svoji důležitost.

Při všech průzkumech jakým restauracím lidé dávají přednost bylo zjištěno, že rozhodujícím činitelem je však obsluha a celková atmosféra.

Ve všech výše uvedených případech se ale nehovoří o lidech kteří z nějakého důvodu restaurace nenavštěvují vůbec protože mnohdy ani nevědí co by si v nějaké restauraci měli objednat a to jsou vlastně lidé kteří potvrzují raison d' être Hostovky.

V tomto oddělení si budeme tudíž zmiňovat o tom, co si v restauracích objednávat a proč.

Připouštím že jsou hospodyně, a hobby kuchaři kteří dokáží některá jídla připravit doma lépe než v restauraci, ale někdo by mně musel přesvědčit o tom že i laciněji.

K tomu jako obyčejně vám musím přidat příhodnou případovou studii?

Výhoda jídel vařených v restauracích

Já doma již téměř nic nevařím a pokud ano tak jen taková jídla šup sem, šup tam.

Mám ale šestiletá vnoučata kteří jsou ale dosti vybíraví hajzlíci kteří hned tak něco nejedí, ale nedávno si u mě objednali drůbeží polévku které se tady říká Jewish penicilin a která jim moc chutná a říkají že je lepší než Cambell Chicken Noodle Soup, kterou je krmí jejich maminka.

Vám to asi nemusím říkat, ale mimo pořádné slepice na takovou polévku potřebujete kousek kapusty, kousek kořenového celere (který je tady drahý jak potvora), kousek rajčete, kousek květáku, malý petržel, dvě mrkve, tuřín nebo kedluben, jeden nebo dva žampiony, kousek cibule, 2 stroužky česneku, a případně a pórek.

Mimo toho do té polévky dávám bobkový list, nové koření, celý černý pepř a trochu šafránu.

Kolik čeho přesně dávám to vám neřeknu protože to je recept po mé babičce a té jsme na smrtelné posteli slíbil, že ho nikomu nedám.

Mohu vám ale říci, že jsem musel všeho koupit více než je potřeba, a to je jeden důvod pro který bych tu polévku pro nikoho než pro ty moje hajzlíky nedělal protože ta polévka byla tím pádem nejdražší drůbeží polévka na světě.

Mohu vám také prozradit, že jelikož tady nemohu dostat nějakou starou slepici jakou používala babička, tak používám kuře, čímž ten vývar není sice come il faut, ale tu chuť pak dohoním s Chicken base, což je v zásadě to samé jako drůbeží vývar v kostce.

Tím pádem nepoužívám sůl a také nemusím dávat to kuře a zeleninu vařit do studené vody, ale do teplé, tudíž po uvaření, což trvá asi 45 minut je to kuřecí maso šťavnatější.

Tu zeleninu také nevařím hodiny a hodiny jako to dělal Escoffier, ale asi po 10-15 minutách ji vyndám a jelikož jsem ji do toho hrnce dal již očištěnou tak ji mohu nakrájet a použít jako vložku do té polévky, a když k tomu pak přidám trošku vařeného zeleného hrášku a pár zvlášť uvařených nudlí tak vím, že je ta polévka jako od babičky.

Tím se ale dostávám ku konci mé historky.

Představte si, že ti moji hajzlíci to kuře ani tu zeleninu nejedí a že jsem jim do té polévky musel udělat matzo balls.

Matzo balls jsou knedlíčky z vajec a z matzo mouky které jsou v Americe populární ne jenom u Židů. Dostanete je ale už v prášku takže jejich příprava je otázku jen několika minut.

Pointa
Jednak jsem na té polévce pro ty hajzlíky utratil všechno mé kapsné a s manželkou jsme pak dva dny jedli drůbeží polévku a ještě mi zbylo zeleniny že jsem nevěděl co s tím. Nakonec ale abychom nejedli stále to samé jsem koupil hovězí žebra a udělal jsem z těch žeber téměř to samé s tím rozdílem. že jsem je musel vařit asi 3 hodiny.

Tudíž vidíte, že vařit některá jídla doma se nevyplatí a je lepší si zajít na ně do restaurace kde to máte bez práce, nemáte žádné zbytky a navíc nemusíte mýt nádobí.

Vrátit se na předchozí stránku