Témata na hostovce
Cestovní ruch
Co, kdy, kde a jak
Etika
Etnické kuchyně
Gastronomie
Hygiena a sanitace
Jídla a jídelní lístky
Kdo, kdy, kde
Koho se to týká
Konzulting
Kuchyňské techniky
Michael D. Klíma
Nápoje (koktejly)
O čem se nemluví
Pohostinství
Případové studie
Restaurace a servis
Stroje, náčiní a zařízení
Ubytování
Zbožíznalství
Mzda strachu
Autor: Michael Klíma | 7.8.2008 | Hygiena a sanitace
(Případová studie)
Již jsem se někde již zmínil, že jsem také pracoval jako Executive Chef pro společnost Marriott na letišti v Chicagu v kuchyni ve které se denně připravovalo 15-20 tisíc jídel do letadel různých leteckých společností.
Bylo to velice dobré místo, protože většinou již ráno jsem přesně věděl kolik a jaká jídla připravit, takže jedinou starostí bylo abych to stačil udělat do odletu všech těch letadel, protože kdybych to do té doby nestačil, tak bych si býval mohl hned hledat jiné místo.
Popis mé práce, i když velice zajímavé, by vás jako studenty Hostovky asi nezajímal protože vy něco takového vživotě asi dělat nebudete, ale dříve nebo později nejspíše poletíte letadlem. Letadal jsou dnes relativně bezpečná, ale možná že si položíte otázku jak je bezpečné je to jídlo které někdo připravil před čtyřmi nebo i více hodinami.
Začínal jsem sice pracovat v 6 hodin ráno, ale ve 15 hodin jsem byl se vším hotov, ale ne ?v pohodě? jak by si někdo mohl myslet. Pak totiž přišla ta nepříjemná stránka toho jobu a to je strach z toho, aby to moje jídlo všichni přežili protože to je veliká zodpovědnost.
Já nevím, jestli víte, že se jednou stalo, že celá posádka letadla které letělo z Bruselu do Nového Yorku uprostřed cesty nad oceánem onemocněla z jídla a nebýt tioho že mezi cestujicími byl zkušený pilot, tak by bývali asi nedoletěli.
Jak se ale později zjistilo, to nebylo z jídla které měli na palubě, ale z mušlí, kterými je Brusel známý, a které měli před odletem k večeři v Bruselu v restauraci na letišti.
Já jsem ty mušle v Bruselu také jedl několikrát a nikdy jsem něměl žádné potíže, ale mušle, tak jako jakékoliv jiné mořské potvory jsou prevít. Nemusíte jich sníst tunu k tomu abyste onemocněli. Jeden takový mrňous udělá neplechy že nemáte zdání. Jenomže na to, že to bylo z těch mušlí se přišlo až později, ale jako obyčejně, tak se taková věc "svalí" na ten nejpravděpodobnější důvod, a to byla ta strava na letadle. Ale abych to zkrátil...
Od té doby ale tak jako tak jsou jídla do letadel většinou rozdělena do několika skupin jako například pro economy, busnyss, a first clas. Další zvláštní skupinou jsou crew meals, neboli jídla pro posádku.
Toto rozdělení je sice jednak podle ceny té letenky, ale pokud se posádky týká tak je to z bezpečnostních důvodů.
Palubní posádka (cabin crew) v zásadě může dostat to samé co cestující, ale piloti (cockpit crew) májí vždycky něco jiného a kapitán, ne proto že je kapitán, ale z bezpečnostních důvodů má úplně něco jiného než všichni ostatní.
No a teď přijde to proč šéfkuchař takové kuchyně má tak vysoký plat. Já jsem tomu říkal "mzda strachu". Umíte si představit co by se asi stalo, kdyby uprostřed letu do Evropy nad oceánem dostalo takových 500 lidí najednou průjem?
Nebudu to rozebírat, čím více se s tím mažete, tím více to smrdí, ale asi mi věříte, že přestože jsem na hygienu prevít, tak jsem mnohdy měl bezesnou noc pro strach, aby lidé to mé jídlo přežili.
Měli jsme také všelijaké státní a podnikové předpisy a vývěsky po celé kuchyni o tom, že si lidé mají po použití záchodu umýt ruce, ale znáte to, to všechno moc nepomůže,protože všechno je to jen v lidech.
Měl jsem v té kuchyni ale naši podnikovou hygieničku, která celý den nedělala nic jiného než že ty lidi hlídala a hledala na všem "vši". Zaměstnanci ji tudíž neměli moc rádi, protože chodila po kuchyni a strkala teploměr do všeho do čeho to šlo. Pokud se ale týká mně, tak ta hygienička byla mojí nejlepší přítelkyní, protože si myslím, že mně ušetřila od spousty nepříjemností.
Tudíž pokud se týká jídel na letadlech, tak žádné velké obavy pro nedostatečnou hygienu si dělat nemůsíte, ale restaurace jsou úplně jiné zvíře a já vím o čem mluvím, protože jsem v několika restaracích nejenom jedl, ale i pracoval.
Já vím, že každá restaurace si nemůže dovolit podnikovou hygieničku, ale hygiena, bezpečnost a nezávadnost podávaných jídel je tak důležitá a proto každá restaurace by měla mít jednoho zaměstnance který zásady hygieny průběžně sleduje a kontroluje.
□
Koncept Steakgrill
Počet návštěv