Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Neboli "DEJTE LIDEM TO CO CHTĚJÍ".

(Případová studie)

Pořizovací cena jídla nemá někdy vůbec co společného s hodnotou jakou má pro hosta (ale někdy i pro zaměstnance).

Učil jsem se kuchařem za druhé světové války ještě se čtyřmi dalšími učedníky v luxusním hotelu ve kterém i v té době lahůdky jako je kaviár, drahé játrové paštiky, lanýže, křepelky a jiné lahůdky byly běžné, ale ten hotel byl tak"nóbl" že o pořádného buřta v té kuchyni člověk nezavadil.

Jednou přišla do hotelu skupina pěti Němců kterým všechny ty drahé lahůdky na lístku nic neříkaly, a řekli, že by dali stejné peníze za něco typicky německého jako je například hrachová kaše s Knockwurstem.

Ta hrachová kaše nebyl problém a tomu Knockwrstu byl nejbližší pražský špekáček a v té době ještě ve slovníku kuchařů slovo ne, nebo že něco nejde udělat neexistovalo a proto mně pan šéf Zimmermann poslal do řeznictví které bylo vedle hotelu pro 20 špekáčků.

Ti hosté snědli každý dva špekáčky tudíž těch zbývajících deset špekáčků viselo po obědě v lednici. Večer šel pan šéf pro něco do lednice a zjistil, že pět těch špekáčků schází. Tudíž když vyšel z lednice, tak si zavolal nás pět učedníků, a beze slova, aniž by co vyšetřoval, každému dal pár facek protože přesně věděl kam ty špekáčky zmizely.

Podobně i v Americe by pěti dolarová bankovka kterou byste nechali na kuchyňské stole bez dozoru okamžitě zmizla, ale steaky, z nichž některé stojí v pořizovací ceně deset i více dolarů, se mnohdy "válí" po celé kuchyni a nikdo si jich ani nevšimne protože ty steaky nikomu nic neříkají.

Z toho plyne poučení, že jídlo má pro každého jinou hodnotu.

Vrátit se na předchozí stránku