Otázky a odpovědi | Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Otázky a odpovědi

Zobrazení otázky a odpovědi

Otázka:

Dobrý den pane Klíma,

chci se Vás zeptat,co Vám tak vadí na panu Pohlreichovi?

Už v druhém článku se o něm zmiňujete,a nedá se říci,že by jste ho nějak miloval,je to dost překvapující,když máte podobné názory na gastronomii u nás v Čechách,já jsem naopak jako hospodský rád,že se vysílá tento pořad,aspoň nemusím některým lidem do zblbnutí vysvětlovat proč nemají na talíři oblohu a podobné nesmysly,ani o akci Czech Specials si nemyslím že je zbytečná,sice nás to nezachrání,ale možná to některé trochu nakopne správným směrem,hlavně v regionech,kde je opravdu potřeba.Ne ve všem se šéfem souhlasím,ale celkově ho hodnotím velmi kladně,a že je trochu sprostý mi nevadí,neznám jediného kolegu který v zázemí mluví jenom slušně.Myslím že by jste měl spíše podpořit než ho jen kritizovat,v opačném případě to pak vypadá,že je v našich restauracích vše v pořádku,pokud tomu tak je,tak je i Hostovka zcela zbytečná.

na závěr bych chtěl říci,že si Vás i nadále vážím jako odborníka,a když už jste v Čechách natrvalo tak pokud je to možné přidejte taky své znalosti ke zlepšení úrovně české gastronomie,mimochodem fotku starosty si do restaurace nedám,a apana phlreicha jsem si taky k sobě nezval,snažím se to zatím zvládnout sám,resp. si vybírám od každého něco,snad vás potěší že italskou kuchyni dělám skoro jen podle Vás(nyní jsem však vzhledem k poloze restaurace nasměroval kuchyni spíše do Čech,opravdu nevidím důvod proč bych měl na Šumavě jíst Caprese nebo nedej bože čínské nudle).

s pozdravem

Michal Šťovíček

Odpověď:

Vážený Michale,

začnu Vaši otázkou, co mi vadí na panu Pohlreichovi, na což má odpověď je, že téměř všechno.

Nedá se říci, že bych se o něm zmiňoval jen již v tom druhém článku, protože já se o něm zmiňuji při každé vhodné příležitosti, ale to nemá co společného s tím jestli ho nějak miluji nebo ne.

Dalo by se říci, že pan Pohhlreich mi nic neudělal ta tak proč tedy proti němu tak brojím. Je to ale v tom, že já, podobně jako pan Pohlreich, neznám kuchyni, bratra, ale oproti panu Pohlreichovi si nemyslím, že pohostinství je jenom kuchyně a tak já neznám bratra ani v těch ostatních sektorech poostinství, ve kterých, jak mi lidé říkají nenechám na nikom nit suchou o čemž se můžete přesvědčit ve stovkách, ne-li tisíci článcích které jsem za posledních 20 let v českých mediích uveřejnil.

Nemusím vám asi říkat, že během mé 60 leté praxe v pohostinství jsem se nejenom v Česku, ale téměř v celém světě setkal se statisíci lidmi různých povah, vzdělání, národností, náboženství a podobně, a stalo se to mým koníčkem sledovat lidi co a jak dělají, jak se oblékají, jak se chovají, co a jak říkají, jak se chovají při výkonu jejich zaměstnání, při jídle nebo v jejich volném čase, a jelikož toto vše je v pohostinství velice důležité, tak jsem z vlastního zájmu studoval psychologii a body language a za ta leta jsem si vybudoval jakousi expertizu a považuji se za jakéhosi „Menschenkönner“.

Tudíž nebylo pro mě velkým uměním již při tom prvém pořadu v Litoměřicích si o panu Pohlreichovi udělat svůj obrázek který se mi potvrdil v jeho interview dne 30.září 2009 pro Lidové noviny který vám zde přikládám…

Nikdy jsem nechtěl stát v řadě, říká Zdeněk Pohlreich

Měl jsem vždycky potřebu vyniknout, jenže když jsem žil tady, držel jsem hubu a krok. Ale časem jsem měl toho všeho po krk. Tak jsem na jaře 1989 emigroval do Austrálie, říká šéfkuchař a průvodce pořadem Ano, šéfe, Zdeněk Pohlreich (52).

Moje nejsilnější vzpomínka z dětství je spojena s kuřecím grilem na Floře. Už tenkrát tam grilovali kuřata a k tomu dělali hranolky z brambor. Táta nás tam brával občas o víkendu a já z toho vždycky měl obrovský zážitek.

Moc dobře jsem se neučil. Chtěl jsem na průmyslovku jako brácha, ale nakonec jsem skončil na učňáku na kuchaře. Byla to z nouze ctnost. Maminka mi tehdy říkala: "Když už jdeš na toho kuchaře, tak ať je z tebe aspoň fajnovej kuchař." Jenže fajnovejch kuchařů tady bylo tenkrát pět a půl. Já měl kliku, že jsem narazil na pana Franka. Byl to sekáč, dobrý, rovný chlap, kuchař jako ze škatulky. Hodně mě ovlivnil.

Šidil jsem jako všichni. Do roku 1989 jsem pracoval pod podnikem Restaurace a Jídelny. Bral jsem 1200 Kč měsíčně a to stačilo akorát na inkaso. Hlavní motivací lidí, co pracovali v pohostinství – ale i jinde – bylo vydělat nějaké peníze, aby byl ten život k žití. Já chtěl žít standardně, nechtěl jsem živořit. A jediným způsobem, jak toho dosáhnout, bylo něco si ukrást. Tak jsem si holt něco ukrad.

Nestydím se za to. Proč bych se měl stydět? Všichni to dělali. Nejsem na to hrdý, ale beru to tak, že když člověk žil v idiotské zemi, v idiotském zřízení, tak se musel chovat jako idiot, aby přežil. Myslím si, že když někdo něco umí líp než ostatní, měl by být placen víc než ostatní.

Jsem ješitnej bastard, co nikdy nechtěl stát v řadě. Já měl vždycky potřebu vyniknout, jenže když jsem žil tady, držel jsem hubu a krok. Ale časem jsem měl toho všeho po krk. Tak jsem na jaře 1989 emigroval do Austrálie. Nenapadlo mě, že za půl roku se tady bude cinkat klíčema. V Austrálii jsem zjistil, že neumím nic. Vařilo se tam o tři ligy výš. Abych přežil, musel jsem se přizpůsobit. Do práce jsem chodil i tři hodiny předtím, než jsem tam měl být, a vždycky jsem byl perfektně připravený. Měl jsem velkou motivaci a taky mě hnala ješitnost – nechtěl jsem nikomu udělat radost, že bych to snad nezvládl.

Kuchyň je jako armáda, vyžaduje stejnou disciplínu. O mně se říká, že jsem pes. Já si myslím, že se chovám tak, jak by se šéf chovat měl. Nemám potřebu se nikomu zavděčit, nekandiduju ve volbách, dělám svůj byznys. Je za mnou třicet let práce, proto o svých pokynech nediskutuju. Rozkaz je rozkaz a boss je jen jeden.

Velká chyba je, když chce šéf být se svými podřízenými kamarád. To je strašně laciné. Jsem přesvědčený, že když je člověk tvrdý, ale přitom má jeho práce smysl a systém, lidi to ocení víc, než kdyby s nimi byl kámoš. Já těm, co s tím mají problém, říkám: Jestli chceš kecat nesmysly, tak máš na vybranou. Buď si najdeš práci jinde, nebo to budeš kopat tak, jak chci já. Až budeš mít na podniku napsané své jméno, tak si to dělej, jak chceš.

Od roku 1978 jsem hrál baseball, dohromady patnáct let. S národním týmem jsem se jako kluk podíval na Západ, což byla pro mě tehdy neocenitelná zkušenost, která mi otevřela oči. Jako rozhodčí jsem se baseballu věnoval i v Austrálii.

Rozhodcování v baseballu mi dalo do života hodně. Například jsem velmi rychle pochopil, že australská společnost je mnohem tvrdší než ta naše. Přijdete tam a máte naivní pocit, že se s lidma domluvíte po dobrém. Nedomluvíte. Jsou to tvrďáci, a tak musíte být taky tvrďák. Tam jsem se naučil, že je potřeba s ničím se moc nemazat, rozhodnout se ve zlomku vteřiny. V tom jsou západní společnosti mnohem dál než my. Když se někomu nelíbíte, vmete vám to rovnou do ksichtu. U nás se lidi na sebe usmívají, ale jakmile zajdete za roh, řeknou o vás, že jste debil, nebo píšou anonymy. Austrálie mi pomohla v tom, že jsem se naučil říkat, co si myslím, a stát si za svým rozhodnutím.

Můj syn má dobrou chuť. Občas dostanu otázku, jestli půjde syn v mých šlépějích. Na to nedokážu odpovědět, Honzovi je teprve jedenáct, ale celý život jsme ho krmili dobře – je to na něm vidět – a já mám radost z toho, že umí ocenit dobré jídlo. Mě vždycky strašně potěšilo, když jsem si s ním sedl někde v zahraničí do restaurace a on si už jako pětiletý dal s chutí mušle, kalamáry, no prostě i to, nad čím Češi občas ohrnují nos jen proto, že to neznají.

Pořad Ano, šéfe! točíme podle formátu Kitchen Nightmares Gordona Ramsayho. Osobně jsem Ramsayho nepotkal, nebyl důvod. Jeho práci svým způsobem obdivuju, ale myslím, že žije strašně rychle a že možná, chudák, brzo skončí ve cvokárně.

Užívám si popularitu, kterou mi dala televize. Ostatně exhibicionistou jsem odjakživa. Jako kluk jsem chtěl být rocková hvězda. Hrál jsem v kapele, strašně rád jsem se předváděl, bavilo mě, jak po nás šly holky… Byl jsem ve svém živlu.

Bulváru jsem si řekl o dva tisíce za rozhovor. Jednalo se o Nedělní Blesk. Chtěli se mnou udělat rozhovor a já jim řekl, že ano, ale za dva tisíce. Myslím, že je naprosto fér udělat něco za něco. Oni si za svoje noviny taky nechají zaplatit. Já netvrdím, že my čeští šéfkuchaři jsme stejně slavní jako celebrity chefs v Británii nebo v Americe, ale doba, kdy jsme byli šťastní, že se mihneme v médiích, už skončila. Karty by se měly vyrovnat – my pro vás něco uděláme, vy na tom něco vyděláte, a tak si chceme taky "zobnout". Ty dva tisíce mi nepřijdou jako přemrštěná částka. Stejně mi je nedali. Bylo mi to jedno, nezchudnul jsem a můj život to nijak neovlivnilo. (Na upozornění, že Lidovky za rozhovory neplatí, řekl: To je něco jiného. Mně se do toho rozhovoru pro bulvár stejně nechtělo – pozn. aut.)

Nedokážu říct, jestli jsem teď na vrcholu, každopádně jsem maximálně spokojený s tím, co dělám, jak teď žiju. Když se mi nedařilo nebo jsem byl naštvaný na celý svět, říkával mi táta: Neboj se, všechno stihneš. Já jsem mu nevěřil a myslel si, že to jsou kecy, které se říkají dětem, aby nebyly smutné. Ale když se na to podívám zpětně, tak mu musím dát za pravdu. Stihnul jsem toho víc, než jsem čekal.

Život mě naučil spoustu věcí. Například to, že umí být pěkná svině. Také jsem přesvědčen, že řemeslo má pořád zlaté dno, i když má s prominutím posraný víko. A to moje řemeslo je tou nejúžasnější prací, kterou si umím představit, protože výsledek vidím hned. Život mě taky naučil, že člověk musí umět něco vydržet a vytrpět, být k sobě tvrdý. Pokud to neumí, ničeho nedosáhne.

Monika Mudranincová
Lidové noviny□

No, a co vy na to vážený Michale?

Já jsem tady zažil ještě První Československou republiku, kdy heslem Čechů bylo „Pravda výtězí“ a to masarykovské: „Nebát se a nekrást“, ale i dobu okupace a i ten socialismus až do roku 1968, kdy tedy bylo heslem: „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“ a jelikož si hodně pamatuji, tak si myslím že mám možnost srovnávat.

Připouštím, že v pohostinství se kradlo vždycky a krást se bude, ale rozhodně nelze házet lidi do jednoho pytle. Já kupříkladu jsem pyšný na to, že jsem nekradl, a připouštím že to bylo možná proto, že od útlého mládi jsem byl na té straně managementu, kde jsem se snažil ty krádeže odhalovat a je minimalizovat.

Pokud se týká urážek těch druhých, hulvátského chování hrubých, sprostých až vulgárních výrazů, které pan Pohlreich používá a za které ho lidé omlouvají, že to má údajně ve scénáři, tak to je holý nesmysl. Já jsem v různých televizních pořadech také učinkoval a pochybuji, že bych byl třeba i „trochu“ sprostý, i kdyby mi to scénář předpisoval.

U pana Pohlreicha je to ale přirozené a on nic nehraje (viz. to interview) a ať on si říká co chce, ale mně tedy vadí, že nemohu nikde říci, že jsem také kuchař, protože by si lidé mysleli, že jsem stejný jako on. Mohu vás ale ubezpečit, že já ani v „zázemí“ sprostě nemluvím a v kuchyních pod mým dozorem se s něčím takovým nesetkáte ani u ostatních zaměstnanců.

Pro pana Pohlreicha role model byl pan Frank, o kterém jsem tedy nikdy nic nečetl ani neslyšel, a od kterého nejspíše tu vybranou mluvu a chování okoukal, ale já měl to štěstí je jsem se učil v Alcronu neučil pod panem Pohlreichem, ale pod kuchařem „gentlemanem“ panem Florianem Zimmermannem, který byl mezi kuchaři noblesa.

Naprosto s Vámi souhlasím, že v našich restauracích, přestože si stále rozdáváme uznání a medaile všechno v pořádku není, a nejsem daleko pravdy, když řeknu, že jsem jeden z mála, kdo to již dvacet let kritizuje a téměř jediný kdo má důkazy o tom, že se snažím pro věc něco udělat. Jsem ochoten podpořit kde koho a mám písemné důkazy, že jsem několika mladým lidem a to ne jenom v Česku, byl mentorem a mecenášem, ale že bych měl podporovat pana Pohlreicha ode mě žádat nemůžete.

Co o něm mám říkat? Že už nekrade, protože má už nakradeno? Že teď je už „jen tak trochu sprostý“? Že má kinderstube a že ví o nějaké etiketě a o chování u stolu, ale to, že se neustále osahává a potom šahá na jídlo a dělá při tom grimasy že má ve scénáři?

Vy si opravdu myslíte, že jeho eminentní zájem je tu upadající úroveň českého pohostinství se snaží zachránit opakováním všech těch notorických pravd? Proč tedy neučí něco nového, proč nepředává ty své znalosti na některé té odborné škole, nebo proč místo kuchařky nenapíše nějako odbornou učebnici.

Přečtěte si ty diskusní příspěvky k té jeho zpovědi, kterou jsem pro úplnost také přiložil. To jsou perly!

Pokud se týká Hostovky, tak ta je o něčem jiném. Zatím nemá ve světě obdobu a myslím si že má svůj raison de être a nemyslím si že je zbytečná, ale bohužel mnoho návštěvníků restaurací ji zatím nečte, aby věděli co jim za jejich peníze patří a aby se toho v těch restauracích domáhali, čímž by se ta úroveň pohostinství také zlepšila. Já vím, že ta Hostovka má chyby a nevím jestli máte představy kolik lidí se podílí na edici některých těch odborných časopisů, ale já jsem na všechno sám a nemám ani pořádnou sexretářku.

Jedním velkým handicapem Čechů je, že po dobu toho gastronomického temna, byli cvičeni k poslušnosti a ku spokojenosti se vším, takže dnes nejenom, že nevědí co jim za jejich peníze patří, ale že nemají ani odvahu to vyžadovat.

Zmiňujete se o oblohách. Já jsem prevít a na vše mám důkazy, a tak se mohu pochlubit, že o oblohách a o jejich nesmyslnosti jsem psal již hned po revoluci, v mém článku „Obloha je všude stejná, od Šumavy k Tatrám“ ,ale jak vidíte, tak i když to teď papouškuje pan Pohlreich který je do nedávna také používal to tak moc efektivní není.

Pokud se týká té akce Czech Specials, což samo o sobě byla blbost, protože je velký rozdíl mezi Specials a Specialities, takže teď to přejmenovali na Ochutnejte Českou republiku, čímž chce ČCCR zachránit ten upadající incomming turismus, jsem hned při prvé zmínce řekl, že je to největší blbost jakou si kdo mohl vymyslet.

Já již delší dobu dávám těm českým „gastronomům“ otázku, aby mi řekli název né tří, né dvou, ale jen jednoho českého jídla, které se objevuje na jídelních lístcích mezinárodních restaurací jako se na nich objevují například jídla francouzská, německá, italská, španělská, řecká, ruská, čínská japonská a mnohá jiná.

Ve světě se neprosadila ani svíčková, která byla povýšena na naše národní jídlo a tak pochybuji že se uchytí polévka couračka, Valdštějnský měšec, Blanická roláda, Řízek podle šenkýřky, Chalupnická kulajda, Vepřový řízek Petra Voka, Kočičí svatba, Rýbrcoulské žebírko, Novopacký guláš a celá řada tak zvaných „Czech specials“.

Údajně budou názvy těchto jídel přeloženy do cizích jazyků, což nakonec byl hlavní motiv a tak teď už nejsem zvědav na nic jiného než na ty překlady. Některá ta jídla byla již nafocena, což muselo stát balík peněz a já vám vážený Michale mohu říci, že až na nějaké výjimky jsou ty fotky „zum abgewöhnen“. Ty fláky špeku v té české svíčkové musí být pro některé cizince „zum kotzen“.

Ale možná že se mýlím a tak si nějaký ten měsíc počkám na výsledky.

Mně by někteří lidé rádi obvinili za amerického šovinistu, ale já jsem ale alibista a tak jsem pro jednu restauraci v Roudnici vytvořil 12 týdenní cyklus meníček s jednou polévkou a třemi hotovkami z nichž ani jedna se během těch 12 týdnů neopakuje a na kterém jsou nejenom jídla všech populárních světových cuisines, ale i regionální jídla česká kuchyně včetně těch zapomenutých.

Máme přesnou kontrolu o prodeji a tak víme, která jídla byla nejprodávanější a mohu vám vážený Michale říci, že ta čeká jídla, i když dobrá a připravená podle autentických receptů, za těmi druhými silně pokulhávají.

Závěrem musím říci, že i já si vážím toho, že mně stále ještě považujete za odborníka a že jste vařil podle mé italské kuchařky, o které i já, jak jinak, si myslím, že může podle ní si může každý otevřít italskou restauraci, aniž by byl Ital.

Já se etnickými kuchyněmi zabývám už od nepaměti, ale několik let se specializuji na fusion cuisine, ale před několika lety jsem vytvořil koncept Assembly Cooking který jak jsem přesvědčen bude i v Česku jednoho dne populární.

To že jste vaši kuchyni na Šumavě nasměroval spíše do Čech, je nejspíše správné, pokud je to to co vaši hosté chtějí. Nicméně být vámi, tak bych nezatracoval ty tisíce či statisíce mezinárodně populárních jídel, které u nás populární nejsou jenom proto, že jim je ještě nikdo nenabídl.

Nakonec mi nezbývá Vám za Váš velice zajímavý příspěvek poděkovat a nabídnout Vám abyste mně kontaktoval na e: klima@steakgrill.cz, kde Vám na vaše další otázky velice rád odpovím.

S pozdravem

Michael (Mike) Klima

Diskuze

zloději

Pořad s panem kuchařem se mi líbí a téměř pravidelně ho sledujeme.Ano kradli všichni,téměř,ale kradou stále.A on si myslí,že u něj v podniku se nekrade?

všichni kradli....

Tak nějak nevím, ale vždyť krádež je i zavolání si z firemního telefonu - z práce (hovor platí zaměstnavatel) ... když to vezmeme do důsledků...i kancelářské potřeby, jako byl papír,kopírák...tužky...sem tam něco okopírovaného na kopírce...i to se dá posoudit jako krádež.....

vážení....

ten pán i když je asi dobrý kuchař, mi sympatický není, a jeho výroky typu ..."kradli všichni..", už vůbec ne, já klidně mohu říci, že jsem nekradl, ani jsme nebyl u boševiků a ani neemigroval, ale nikdy jsem nebyl ovce a vůbec ne v řadě, jeho bonmoty jsou primitivní, jednoduché a vulgárně zabarvené, chápu, že to asi některé diváky baví, mne odpuzuje už upoutávka na tento pořad, nemá to zkrátka úroveň, obzvláště když jde o etiku a úroveň vaření v restauraci.

Re: Lidi to je síla!!!

Jdi s tím už do zadele, puchejři! Radši přestaňte drancovat krajský pokladny!

Maslo na hlave :)))

Pan Phlreich sice dela obrovskou sluzbu porad katastrofalne ceske gastronomie, ale sam taky ma maslo na hlave: i kdyz je pravda ze jsem se v jeho podniku v Tynske vyjimecne dobre najedl a ze jsem opravdu nemel zadnych namytek (coz je pro mne jako velmi narocniho hosta spis vyjimecne nez pravidlo - dokonce bych ho zaradil na prazksky top 20, nebo mozna i top 10), radoby francouzkou cibulacku v jinak sympatickem Imperiale, zavalenou obrovskym mnozstvim uplne bezchutneho roztaveneho syru mu proste nikdy neodpustim - pane Pohlreich byla to cista fuserina a mate se stydet, protoze, na rozdil od spouste idiotu kteri lip neumi, vy rozhodne umite :))))

Re: Maslo na hlave :)))

Máš přezdívku Cizinec Nenašinec, ale vůči tvé češtině bych měl určité námitky (námytky podle tvých pravidel), ty hrubky, ta spousta překlepů jen svědčí o tom, že i kvalita tvé práce musí vypadat podobně. Takový zaměstnanec jako jsi ty, to je opravdu poklad, jen ho vykopat.

Há ha ha

opravdu zajímávé čtení to tu máte. Za kačera kradl každej, A co se týká dnešní urovně restaurací. ŽÁDNÁ NENÍ. Tedy na Pár restaurací. ZP ma nějaké mouchy ty ma každý. Ale asi z Vás nema nikdo ani desetinu praxe jako on a tudíš bych byl potichu!!!!! Já jsem vyučeny kuchař Ale vlastně nejsem kuchař pač tady se jen sipou chemikalie a nevaří se tu. Jsem vlastně chemik :-)A těším se jak mi tu všichni nadaji i za ten pravopis :-))))

Re: Há ha ha

Doufám, že snad vaříš lépe než jak píšeš, když do všeho sypeš ty chemikálie. To je přesně to, o čem Zdeněk Pohlreich ve svém seriálu neustále mluví, vyhoďte ta dochucovadla, to různé Podravky a Velvety, ty instantní omáčky, brambory v sáčku, atd. a vařte česká jídla, tak jak se kdysi v Čechách a na Moravě vařívalo (např. podle klasické kuchařky paní Sandtnerové). A ani to nemusí být ve stylu Magdaleny Rettigové, "...., vezmi půlku medvěda, vraž tam dva tucty vajec a dva funty másla, atd.

Aha, takže když budu krást, protože jsem třeba pod vlivem alkoholu, tak za to nemůžu, jak morální postoj :) Z tho vyplývá, že k vám do restaurace nikdy nevkročím :)))

Re: HM

Zdeněk i já se bez tebe obejdem. Já bych musel dokonce odejít, sedět vedle takovýho cocota jako ty bych nemohl.

Taky mi ty kecy o idiotech z idiotské země, kradení..

a jeho normálnosti moc nesedí.. Pohlreich je snad dost normální na to, aby věděl, že takovéhle žvásty ocení opravdu jen ten idiot..ono totiž většina lidí, v rozporu s módním porevolučním názorem, nekradla..

Re: taky mi ty kecy o idiotech z idiotské země, kradení..

Být tebou, tak za tu údajně nekradnoucí většinu bys mluvit neměl, taky bys se mohl šeredně mýlit.

Re: taky mi ty kecy o idiotech z idiotské země, kradení..

většina národa nekradla a dokonce ani neemigrovala..

jiná věc je, že dobře se mají dnes hlavně zloději

Re: taky mi ty kecy o idiotech z idiotské země, kradení..

Krade se dale ale ne v malem ale ve velkem.Co to byly za casy kdyz v nasem podniku nekdo potreboval doma par sroubku ktere nemohl koupit.Velke kradeni ale zacalo kdyz byli Nemci vyhnani z bytu a ceska luza opkamzite vtrhla do bytu a vykradla co se dalo.

Re: taky mi ty kecy o idiotech z idiotské země, kradení..

Celý československý socialismus byl založen na dvou velkých krádežích: únor 1948 a měnová reforma 1953. Pak už se kradlo v menším, ale jaksi hromadně.

Pan Z.P.

nějak zapomíná na to, že od roku 1989 uplynulo již 20 let a za tu dobu dorostla "nová generace" nepoznamenaná "minulou dobou". Výsledek je katastrofický. Stav mnohých restauračních zařízení by neobstál ani za tak kritizovaného "minulého režimu". U podniku RaJ a Jednota jsem pracoval od roku 1958 do roku 1991.

Re: Pan Z.P.

To přčdtím je pravda, ale že "Stav mnohých restauračních zařízení by neobstál ani za tak kritizovaného "minulého režimu"., je nesmysl. Bylo tu pár slušných, ale hlavně v Praze, ale průměr byl jednoznačně hnus. Stál jsem na té druhé straně, než vy. Já to platil a vy kasíroval. Takže vám se to líbilo patrně víc.

Re: Pan Z.P.

Já jsem v minulém.režimu hodně cestoval a musím konstatovat, že jsem často na venkově návštívil ne restauraci, ale hospodu, kde podávali byť jen polední menu ,ale poctivou českou kuchyni, kdy by toto jídlo snadno uspělo s dnešními vychytávkami nejrůznějších surovin a nepřebernými kořeními. Byly tehdy k dispozici snad jen základí suroviny, ale zpracovány s velkým umem. A těch hospod jsem poznal po republice hodně.

Re: Pan Z.P.

To můžete mluvit o štěstí. Byl jsem na tom jako vy s tím cestováním a odkázán jen na restaurace a byl to jednoznačně hnus. To o čem píšete, byly světlé výjimky, za kterými se pořádaly mnohakilometrové zajížďky. Je to idealizace toho co bylo, jako veselé vojenské historky.

Pan Z.P.

Re: Pan Z.P.

Já jsem v minulém.režimu hodně cestoval a musím konstatovat, že jsem často

na venkově návštívil ne restauraci, ale hospodu, kde podávali byť jen polední menu ,ale poctivou českou kuchyni, kdy by toto jídlo snadno uspělo s dnešními vychytávkami nejrůznějších surovin a nepřebernými kořeními. Byly tehdy k dispozici snad jen základí suroviny, ale zpracovány s velkým umem. A těchhospod jsem poznal po republice hodně.

Re: Pan Z.P.

kam kráčíš česká kuchyně

Dost málo na to aby se naše pohostinství žměnilo nebo lépe řečeno vrátilo k poctivé kuchyni bez ruzných instantních náhražek !! I se bevětší hulvátoviny v podání ZP na tom nic nezmění . Dobře a chutně uvařit se dle ZP nedá pokut toto jídlo nestojí aspoň 300 Kč Blbost !!!!

Měl by jít k Paroubkům do kuchyně a konečně...

tomu trotlovi říct, že to co vaří v lihovém domě je prasárna...

Re: Měl by jít k Paroubkům do kuchyně a konečně...

Ty tam dojídáš zbytky, že ty trotle?

Zdeněk Pohlreich super manažer a kuchař

Je chválihodné ukázat, jak se v restauracích "vaří", ty náhražky a různé uměliny,

ale ruku na srdce - to co předvádí Polreich není nic jiného, než jak vařili naše maminky a babičky, tedy poctivě jak se má. Neumí ani o píď víc, s jistotou snad jen vyniká svými vulgarismy, kterými nešetří a tudíž to jako celek o mnohém vypovídá. Prima by se měla zamyslet.

Re: Zdeněk Pohlreich super manažer a kuchař

Nemyslim si, ZP je primerene tvrdy, v danem prostredi pouziva presne ten spravny slovnik. Ze se to nesmi poustet do eteru, to je veci zakona a ne ZP. Lidi tak mluvi a mezi nima by slecinka se slovnikem profesora byla k smichu.

A ta show je snad jedina, na kterou se da na Prime koukat!