Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Nejlepší host je sofistikovaný host a tím se stanete studiem hostovky

Otázky a odpovědi

Zobrazení otázky a odpovědi


Otázka:

Pane Klímo,
když tak čtu ty vaše příspěvky do těchto stránek vidím, že skutečně máte nesmírné znalosti o gastronomii a pohostinství a proto byste měl na těchto stránkách mít kolonku kritiky restaurací do které byste přispíval.
Helena

Odpověď:

Vážená Heleno,

já vím, že to myslíte dobře, ale asi Vám nevyhovím.

Hostovka je sice jakousi universitou pro hosty na které by se studenti měli učit z dobrých či špatných příkladů a nakonec systém výuky způsobem ?Case studies? neboli případovými studiemi je moje forte, ale já pokud mohu se tomu vyhýbám.

Restaurační kritik je velice nevděčné povolání. To víte, kdysi stačilo rozumět jen české případně francouzské kuchyni a gastronomii, ale i když to lidé nechtějí přiznat, tak obojímu již odzvonilo. Dnes totiž žádná kuchyně (možná jen mimo té francouzské) není nějak přísně vyhraněná.

Pro získání nějaké expertízy jako kritik musíte dnes věnovat spoustu času studiu všech možných mezinárodních kuchyní a ne jen té české nebo francouzské, a mohu Vám vážená Heleno říci, že jich není málo. No a to nemuvím o tom kolik takový kritik těch dobrých či špatnýh jídel musí sníst, a kolik dobrých či špatných nápojů musí vypít.

Je ale zajímavé, že všichni ti rádoby kritici, ktritizují, ale častěji chválí a doporučují, jen ty drahé restaurace. Cožpak tak zvané "lidovky", nebo třeba i závodní kuchyně nestojí za kritiku? Vždyť těch kteří se stravují jen v těch "rádoby" luxusních restauracích bylo a v budoucnu bude čím dále tím méně. Nakonec Když sledujete které restaurace zavírají nebo mění svého majitele, tak si povšimnete, že mimo hotelových restaurací jsou to právě jen ty luxusní.

Ano, máte pravdu, že mám jisté znalosti o gastronomii, ale máte ponětí kolik mně to mimo toho času stálo peněz? Ano, já jsem po nějaký čas byl placeným restauračním kritikem v Americe, ale to je o něčem jiném. V americe noviny pro které pracujete vám mimo honoráře zaplatí celou útratu (v četně vína) třeba i pro dvě osoby a většinou za opakovanou návštěvu, ale v Česku ode mně jedny noviny očekávaly že si tu útratu zaplatím sám a přitom ten honorář stačil tak na předkrm. Tudíž bychom si neměli hrát na něco na co nemáme a budeme se muset spokojit s kritikou nebo popisem těch dobrých restaurací těmi dobrovolníky a nebo s kritikou studentů hostovky kteří podle mého názoru budou vědít lépe než kdokoliv jiný co jim jako hostům patří a to ne jenom v těch luxusních restaruacích.

Tím ale se dostávám k těm profesionálním kritikům kteří jak se ukázalo tak profesionální docela nejsou.

Hodnocení Michelin - co musí restaurace splňovat aby měla 1,2,3 hvězdičky?

Nejsem přítelem všech těch průvodců, bedekrů a hodnocení restaurací a hotelů hvězdičkami, o čemž jsem již něco napsal nicméně Michelin Guide je úplně jiné zvíře.

Průvodce Michelin uděluje restauracím jednu až tři hvězdičky, a tyto hvězdičky jsou restauracemi velice žádané. Získat jednu nebo dvě hvězdičky může být celá legenda; ztratit jednu může způsobit úplnou katastrofu.

Průvodce sám uvádí že: "jisté podniky si zaslouží aby na ně bylo upozorněno" pro kvalitu jídel která podávají.

Protože Průvodce Michelin začal jako průvodce cestovatelů, ty hvězdičky nejsou spojeny jen s kvalitou, ale i s hodnotou cesty což samo o sobě je dnes již přežitkem.

Francie má svého specifického Michelin průvodce kterému se říká Red Michelin Guide, ale abych se přiznal, já vidím červeně ať vidím kterýkoliv z těch průvodců.

Michelinův průvodce, jeden z "nejmocnější na světě" slavil v roce 2000 výročí svého 100 letého trvání. Oslavoval svoji moc rozhodovat o tom zda udělat některý restaurant "světoznámým" nebo zruinovat pověst a kariéru třeba i dobrého kuchaře což v několika případech skončilo jejich smrtí. Někteří kritici, a já mezi ně patřím, díky stále stoupajícím velkým rozdílům v jejich hodnocení dnes zpochybňují jejich právo na titul jediné autority v posuzování kvality jídla a služeb v předních restauracích.

Michelinův průvodce vydaný prvně ve Francii v roce 1900 sloužil k prodeji Michelinových pneumatik šoférům bohaté klientely, a hodnotil jen francouzské restaurace, ale dnes obrazně řečeno rozhoduje o životě a smrti mnoha kuchařů ve 12 zemích Evropy. Jejich celosvětový prodej dosáhl 1.5 milionů výtisků ročně, a ve Francii, kde jídlo samo je vlastně náboženstvím, se těchto průvodců prodá více než biblí.

Stejně jako bible, soudy Michelinova průvodce, jsou nevyzpytatelné a všemohoucí. Jeho systém hodnocení je epigonem jednoduchosti: jedna hvězda (Francouzi jim říkají macarons) označuje "velice dobrou restauraci ve své kategorii", dvě hvězdičky, "vynikající kuchyně hodná zajížďky", a tři hvězdy, dokonalý soulad, "mimořádně dobrá kuchyně která stojí za zvláštní cestu." Michelin posuzuje jen vybrané restaurace kterým přidělí, případně odejme vězdičky, přičemž zcela ignorují řadu jiných restaurací.

Michelinův průvodce se stal také dvousečným mečem pro kuchaře kteří riskují svoji finanční stabilitu při snaze získat tři hvězdy. Chef Pierre Gagnaire investoval miliony dolarů k povýšení své restaurace v St.-Etienne, v jižní Francii. Nakonec sice získal tři hvězdy, ale jeho výdaje a dluhy ho po dvou letech vehnaly do bankrotu. Prosil tudíž Michelin aby ho vyndali z jejich průvodce, což na štěstí pro něj udělali.

Proto také v Londýně, Nico Ladenis z restaurace Chez Nico vrátil Michelinu jeho tři hvězdy které držel po mnoho let takže byl okamžitě vyjmut průvodce pro Velkou Britanii a Irsko. "Lidé dnes už žádné hvězdy nechtějí" řekl Ladenis. "Doba drahých restaurací je pasé." Jednoduchá kuchyně mi dává o mnoho větší uspokojení, a to je co dnes lidé chtějí. Já jsem udělal moji restauraci demokratičtější a "přátelštější nižšími cenami."

Amaud Eman, pařížský byznisman který hostí své klienty v předních restauracích několikráte do měsíce se s ním shoduje: "Michelin je příliš pomalý k zaregistrování jakékoliv nového směru."

Manažeři velkých francouzských společností chtějí dnes vidět podrobnější popis restaurací, jak jídlo vypadalo, jak chutnalo, jaké bylo víno a servis, a o tom se Michelin vůbec nezmiňuje. Prostě je velice ignorantní. Nicméně po sto letech si to Michelin tak trochu uvědomuje a proto V roce 2000 konečně v jeho francouzsky psané versi pro Francii poprvé přidal ve dvou řádcích popis dané restaurace.

Nedá se však říci že všechny tyto jednoduché popisy pomohou. O Lameloise, tříhvězdičkové restauraci V Burgundsku, Michelin píše: "Tato prastará diskrétní restaurace ukrývá elegantní interiér a dekor. Kuchyně je ve velké tradici."

Ale i tyto drobky representují ohromující změny v průvodci na kterém za sto let jeho trvání nebylo nic změněno. Původně Anrdé a Eduard Michelinovi ve svém průvodci měli reklamy (které později zrušili) a podávali instrukce o údržbě automobilů spolu s adresami servisních stanic. Michelin rozdal zdarma 35.000 výtisků prvého vydání a 54.000 výtisků následujícího roku. Ale když pak v roce 1920 jeden z nich v jedné garáži našel jejich průvodce, že se tam jen tak válel řekl: "Když s mým průvodcem takto zacházejí, tak za něj budou platit!"

V roce 1926 zavedl Michelin ve svém průvodci jednu hvězdičku pro restaurace které byli při silnici a které mohl doporučit. Druhá hvězdička byla přidána v roce 1931, a proslavená třetí hvězdička přišla až dva roky potom.

Vydávání tohoto průvodce bylo přerušeno druhou světovou válkou, ale důstojníci spojeneckých armád užívaly údaje ve vydání z roku 1939 jako velice hodnotné informace o francouzské geografii.

Opětným vydávání průvodce po skončení války se Michelin stal neomezeným soudcem gastronomie a dobré chuti. Udělení třeba i jen jedné hvězdy mohl pro restauratéra znamenat nepředstavitelné jmění a odejmutí hvězdy naopak úplnou katastrofu. V roce 1966, potom když se Zick, majitel pařížské restaurace Relais des Porquerolles, dozvěděl, že ztratil jednu hvězdu, si vystřelil mozek. Michelin však velmi rychle prohlašoval, že Zickova sebevražda se ztrátou hvězdy v jejich průvodci nemá co společného.

Tajemství jakým způsobem Michelin hodnotí své restaurace dávalo, a ještě dává jeho průvodci nádech jakési mystiky. Michelin nepřizná kolik inspektorů zaměstnávají, ale říká se že v samotné Francii jich mají asi 20. Jak jsou tito inspektoři školeni zůstává rovněž tajemstvím.

Jeden bývalý londýnský inspektor přiznal, že jeho trénink spočíval v návštěvě několika restaurací v doprovodu staršího francouzského inspektora, ale že ho nikdo nikdy nevzal do tříhvězdičkové restaurace.

Inspektoři jsou zaměstnanci na plný úvazek, kteří si projídají cestu několika městy a venkovem často čtrnáctkrát za týden, vybaveni zápisníkem a dobrým zažíváním. Zpravidla jedí sami, objednávají si jídlo nejméně o třech chodech, a průměrnou láhev vína. V každém případě vždy zaplatí svoji útratu. Někdy v jedné restauraci jedí několikrát, dříve než vypracují svoji konečnou zprávu, a když ta zpráva je slibná, tak několik dalších inspektorů, které ten první inspektor nezná, tuto restauraci opět navštíví, avšak celkový počet návštěv je také tajemstvím.

Po skončení jídla, inspektor odhalí svoji identitu a provede "technickou inspekci" neboli prohlídku celého provozu včetně kuchyně, vinného sklepa a toalet. Při tom ale nenaznačí co upoutalo jeho pozornost nebo jaký je jeho dojem. Po nějakém čase se každý inspektor stane v jeho regionu známým a proto je zpravidla po jednom roce přeložen do jiného regionu. Do regionu ve kterém již působil se může vrátit až po osmi letech.

Ohvězdičkované restaurace v každé zemi uvedené v průvodci jsou navštíveny několikrát za rok, ale některé nejsou navštíveny po dobu 18 až 24 měsíců.

Michelin bere rovněž v úvahu hodnocení svých čtenářů; průvodce dostává za rok asi 100.000 dopisů.

Po hodnocení které je uveřejněno na jaře každého roku, restauratéři a kuchaři mohou požadovat schůzku s ředitelem Michelinu.

V roce 2001 Michelinův hlavní stan v Paříži který se vyznačoval loupajícími se tapetami, nepohodlnými křesly a dusnými kancelářemi zaznamenal radikální změny. Mnozí kritici říkali, že Michelin sám o sobě je zaostalý, pomalý jak v udělování tak i v odebírání hvězd. Tudíž tyty místnosti byly renovovány zlatými nátěry a černým koženým nábytkem. A v pátek, 2 března 2001 dokonce i nový, první nefrancouzský ředitel, Angličan Derek Brown se ujal žezla.

Nové koště dobře mete a tak jeho panování se projevilo hned v Michelinu pro rok 2001 ve kterém mimo jiné byla odebrána jedna hvězda populárnímu Alanovi Ducasse v jeho monacké restauraci Louis XV. Promoce a demise mnoha dalších restaurací pak následovala, čím Darek dokázal, že hodnocení Michelinu stále ještě může "make or break a restaurant".

No a takto bychom mohli v popisu minulosti a současnosti Michelinu pokračovat do nekonečna, ale nikdo nemá dost odvahy odhadnout jeho budoucnost.

Já jsem již svůj názor na všechny ty bedekry a hvězdy vyjádřil. Takže k tomu již jen mohu dodat moji předpověď že dlouhý život mu již nezbývá takže možná jeho konce se dožiji ještě i já.

Já jsem během mé praxe měl to štěstí a příležitost některé ty tříhvězdičkové francouzské restaurace navštívit a byl bych pokrytec kdybych nepřiznal, že ve všech případech jak jídlo, víno, obsluha včetně atmosféry byly dobré, pokud se mně ale zeptáte jestli i ceny odpovídaly hodnotě, tak Vám musím po pravdě říci, že ne.

Naposled při návštěvě Paříže jsme byli s manželkou na obědě v restauraci Le Cinq v hotelu George V. což bylo její přání. S malou lahvičkou relativně laciného vína jsme platili bez pourboir, $70 na osobu což podle mě zdaleka neodpovídalo tomu zážitku.

Oproti tomu večeře při osmi členném orchestru v restauraci Gundel, která byla prvně otevřena v Budapešti v r. 1894, a o které jsem již jako kluk slyšel vyprávět, a kterou po revoluci v Budapešti otevřel můj americký kolega, původem Maďar, George Lang, a která tudíž má americký šmrnc.

Já jsem tuto restauraci navštívil dvakrát, jednou sám a po druhé s manželkou což jak se říká je dvojí vydání a poloviční zábava, ale mohu říci, že to pro nás pro oba byl nezapomenutelný zážitek, a při tom za stejné peníze jako v té Paříži.

Jinak ale musím říci, že dnes, místo toho abych takové restaurace vyhledával, tak se je jim spíše vyhýbám.

Podle mě všechny ty "hvězdičkové" restaurace jsou, až na nějaké výjimky, jen pro velice bohaté gurmány, pro snoby, pro lidi kteří to nemusí platit z vlastní kapsy a nebo kteří to mají z čeho odepsat případně pro takové fandy jako jsem za mlada byl i já, kteří takové restaurace navštíví z odborného zájmu.

Na každý pád bych rád aby byla zaznamenána moje předpověď, že všechny ty luxusní restaurace, samý křišťál, samý mramor, extrémně vysoké ceny, které ČR otevřeli dobrodruzi po jednodenní nebo dvoudenní návštěvě některého západního hlavního města, nejpozději do dvou let po vstupu do EU zavřou nebo změní majitele a tu ambiánce.

Nemůžete být totiž tak naivní abyste si mysleli, že když ten trend zjednodušování nepřežijí ti zkušení restauratéři a kuchaři na západě, že to naši restauratéři přežijí.

2. Proč si myslím že v ČR ocenění Michelinem žádná restaurace nedostala

Ocenění Michelinu žádná restaurace v ČR zatím nedostala jednak proto, že by ti inspektoři buď museli zavřít obě oči, a nebo že by to tu restauraci stálo tolik peněz, že by během několika dalších měsíců zkrachovali.

Jenomže jak znám Čechy, tak vím, že dříve nebo později se mezi nimi určitě nějaký najde který se bude o ohodnocení Michelinem ucházet, a dobře mu tak.

Já ale nevím na co potřebují Češi Michelin. To jim nestačí ten Gourmet nebo Square Meal a možná nějaké jiné které u nás již jsou? Tyto sice nejsou označeny jako průvodce nebo bedekry a neudělují ceny, ale věnují se propagaci restaurací které popisují, hodnotí a označují cenami. Oproti Michelinu jeden z nich uvádí, že v období od 11/99 do 10/00 bylo vyhodnoceno 307 restaurací, 237 kritiky, při 7.557 návštěvách, při nákladech 4,383.000.-Kč.

Kam se hrabe Michelin. Možná že oproti Michelinu není v tomto případě tajemstvím kolik každá restaurace na těch 4,383.000,- Kč musí přispět, ale já jsem přesvědčen, že zadarmo to není, ale nakonec tak to má být.

Rozumný podnikatel, který si napřed shromáždí informace o tom kdo ho bude hodnotit a kolik ho to bude ročně stát si to ale asi rozmyslí, protože jak jsem se v mých příspěvcích již několikrát zmínil, tak v pohostinství ?FOR FREE?, neboli zadarmo není nic. Za to zadarmo musí někdo zaplatit tudíž i za to kladné ohodnocení nebo i za ty hvězdy a čím více hvězd, tím více to bude stát.

Moje konzultační firma Aftic se také zabývá hodnocením hotelůp a restaurací, ale trochu jinou formou. Není to hodnocení náhodné, ale hodnocení na objednávku, a od všech těch hodnocení ať již zaměstnanci bedekrů nebo dobrovolníky,kterých roste jako hub po dešti se liší tím, že se jedná o profesionální audity, které odhalí a poukáží jak na klady tak i na chyby podniku který si tento adit objednal, a na rozdíl od všech těch zmíněných hodnocení, moje firma je schopna navrhnou nápravná opatření a případně nápravu i zjdenat, což ti druzí neumí.

V Americe si lidé zakládají na svém jméně a proto i podniky a restaurace dají spíše na popularitu jména než na ty hvězdy. To ale bylo kdysi běžné i v České Republice, nicméně dnes mi připadá, že se lidé za svá jména dokonce i stydí. Já mám ještě v paměti jména některých hotelů a restaurací v České republice které vůbec nepotřebovaly žádné hvězdičky a každý věděl jakou kvalitu jídla a služeb tam dostane. Jenomže jména jako U Holubů, U Rozvařilů, U Bucků, U Šuterů, Šramota, Savarin, Pelikán, Lippert apod., upadla již v zapomenutí stejně tak jako hotely Beránek, Šroubek, Juliš, Gráf a Steiner, abych vyjmenoval jen některé včetně hotelu Alcron jemuž nakonec jeho původní jméno museli vrátit, a které také není nic jiného než odvozenina jména jeho zakladatele Aloise Krofty.

Nakonec ale ještě jedna perla.

Michelin stahuje 50 tisíc průvodců po restauracích

2.2. 2005 ihned

Známý francouzský průvodce po restauracích Michelin stahuje z prodeje desítky tisíc výtisků svého nového vydání pro rok 2005 zaměřeného na země Beneluxu. Důvodem je, že dobrou známkou je ohodnocena jedna belgická restaurace , která však v době výtisku ještě nefungovala. V minulosti se už mnohokrát spekulovalo o tom, že inspektoři jsou ve svých hodnoceních ovlivňování svými známými či věhlasnými šéfkuchaři. Nyní je to ale vůbec poprvé ve více než stoleté historii, kdy firma přistoupila ke stažení svého průvodce z prodeje.

AUTOR: (čtk, ihned)

Toto není tak stará zpráva, ale já mám písemné doklady toho, že jsem Michelin již několikrát kritizoval jako zcela neseriózní formu hodnocení kvality jídla, úrovně servisu a služeb tak zvaných "luxusních" restaurací.

I když jsem neměl hmatatelné důkazy tak jsem věděl, že je to vyložený podvod a předpovídal jsem, že jednoho dne celá komedie zkrachuje.

Jaký jiný důkaz o humbuku celého toho Michelinu ještě chcete. Já jen doufám, že je to začátek konce této dnes již zprofanované organizace.

Mně není líto těch restauratérů kteří za získání těch hvězdiček zaplatily statisíce dolarů, to prostě je daň z blbosti a dobře jim tak. Je mi líto těch poctivých kuchařů a podnikatelů které Michelin mnohdy připravil k bankrotu, nemluvě o několika kteří si díky tomu vzali život. Jaký snobismus a jaká mnohdy tragikomedie.

Nedávno se objevilo v tisku, že tehdy ještě pan ministr Paroubek údajně pozve Michelin do Česka. Panu ministrovi asi leží na srdci úroveň těch českých rádoby "luxusních" restaurací, protože teď jako ministr jiné zřejmě nenavštěvuje.

Kdo ale hodnotí ty běžné restaurace které jsou navštěvovány normálními smrtelníky? Vždyť tu úroveň českého pohostinství dnes kritizuje již kde kdo jako mezinárodní ostudu.

Doufám, že neberete vážně hodnocení těch lidových restaurací tak zvanými ?štamgasty? kteří po jedné nebo dvou návštěvách nějaké restaurace vynesou jejich ?odborný? posudek. To nakonec i když v dobrém úmyslu je jen konstatování skutečností, ale nikdo z těch ?štamgastů? není schopen podat návrh na nápravu.

To jsem se ale ješte nedostal k dalšímu humbuku jako je MYSTERY SHOPPING.

MYSTERY SHOPPING

Před časem se mně již jeden čtenář Gastronews.cz ptal co se rozumí pod MYSTERY SHOPING v Americe a to hlavně v oboru hotelnictví a gastronomie.

Tehdy jsem na ten dotaz odpověděl krátkým příspěvkem, ale po přečtení článku Radovana Čičvary v 9. čísle slovenského odborného magazinu Horeca přikládám poněkud opravenou a doplněnou versi mého původního příspěvku.

Nchtěl bych totiž, aby Mystery shopping bylo zaměňováno nebo slučováno s odbornými audity kvality služeb a servisu které jsou součástí programu Hospitality and Travel Industry Quality Service Audits, který je jednou z divizí mé konzultační firmy AFTIC? v Americe. Mystery

Mystery v angličtině znamená něco, co není docela dobře pochopitelné nebo co je případně záhadné, případně tajné. Mystery shopping tudíž je nakupování zboží, případně služeb tajně, tak říkajíc na zapřenou neboli inkognito.

Mystery shopping má v zásadě odhalit to zda zákazník, v pohostinství host, dostává v momentě prodeje za své peníze co mu patří, a hlavně to jestli není šizen zaměstnancem daného podniku.

K hodnocení hodnoty, nebo kvality daného výrobku či služby slouží Audit kvality služeb a servisu, který je popsán níže a který má zcela jiné poslání.

Šizení a krádeže

Když to řeknu zjednodušeně, tak v maloobchodě a pohostinství jsou šizením a krádežemi poškozeni jak zákazníci tak i podnikatelé. Hmotné ztráty krádežemi podnikatel zpravidla promítne do cen, ztrátu klientely díky šizení nemůže však již ničím nahradit.

S hlediska podnikatelů v průmyslu pohostinství neboli hoteliérů a restauratérů toto není ideální stav protože tito mají podvědomě eminentní zájem dát svým hostům nejenom to co chtějí, ale i to co jim patří a to za nejnižší možné ceny při dosažení plánovaného zaslouženého zisku a toho se dá do jisté míry docílit zamezením neopodstatněných ztrát mezi které patří i šizení krádeže.

Jestli si myslíte, že v České republice se nekrade, tak jste na velkém omylu. Krade se všude a rozdíl je v tom, že v Americe se vyčíslením těchto ztrát některé organizace zabývají, ale mnoha ostatních zemích se o tom taktně mlčí.

Nejsou to ale jenom krádeže ale i předražování, šizení a podvádění a jiné nesrovnalosti které stojí americké firmy a spotřebitele biliony dolarů ročně. Proto se našlo několik firem které se zabývají Mystery shopping které má tyto nesrovnalosti odhalit.

Mystery shopping se provádí téměř ve všech oborech ve kterých dochází ku směně zboží nebo služeb za peníze. Spočívá to v technikách nákupů při kterých mají být různé nesrovnalosti odhaleny. Technika mistery nákupů je velice jednoduchá, obzvláště v maloobchodě.

Některé velké firmy mají své vlastní kontrolory kteří poctivost svých zaměstnanců při prodeji prověřují, a jiné si najímají profesionální firmy, které se kontrolami formou Mystery shopping zabývají.

V zásadě to spočívá v tom, že zaměstnanec takové specializované firmy zvaný mystery shopper udělá nějaký nákup, aniž by odhalil svoji identitu. Následně pak vypracuje zprávu o průběhu tohoto nákupu kterou potom specializovaný pracovník firmy zvaný evaluator zhodnotí a zjistí případné rozdíly v ceně a případně v kvalitě poskytnutých služeb apod.

Ono se o tom sice oficiálně nikde nepíše, ale v průmyslu pohostinství a cestovního ruchu je Mystery shopping velice delikátní záležitost a podle mě někdy i nebezpečná a bez současného auditu nesmyslná. Nesprávné nebo mylné vyhodnocení některých případů může vážně ohrozit pověst jak zaměstnance který takový ?prodej? uskutečnil, tak i pověst celého podniku, což může někdy skončit i soudním procesem.

Dovede si asi představit co takové ?Mystery shopping? může způsobit v zemi závistivců nebo udavačů. Stačí si uvědomit jaký skandál způsobilo zjištění odposlouchávání některých telefonních hovorů v České republice.

Zavedení kontrolních pokladen se setkalo s odporem jak podnikatelů, tak i některých vládních činitelů a přitom zavedením těchto pokladen, do doby než vynalézaví podnikatelé přijdou s fintami jek tyto pokladny oblafnout, můžeme na všechny mystery shoping zapomenout.

Amerika je veliká, a tak je nekonečná řada firem, které se tím mystery shopping zabývají, a tak jako ve všem, některé jsou dobré a některé ne.

Služby některých těch firem jsou laciné, ale některé jsou dražší, přičemž se dá jen těžko odhadnou, zda ty dražší jsou lepší. To do jaké míry jsou tyto mystery shopping efektivní, lépe řečeno, zda se vrátí investice do nich vložená, se nedá vyčíslit, nicméně jak jsem viděl na internetu, tak některé americké firmy nabízejí své služby i v zahraničí a dokonce i v Česku a zřejmě i na Slovensku.

Některé tyto firmy pověřují prováděním mystery shoppingu kohokoliv, kdo se k tomu přihlásí, zatím co jiné firmy své mystery shoppers k tomu vyškolí. Školení a doba jeho trvání je také různá podle specifického oboru. Tím pádem jsou různé i ceny. V Americe jednodenní seminář může stát od 145 do 300 dolarů. Cena dvoudenního semináře pro získání certifikátu mystery shopper se pohybuje od 300 do 500 dolarů, mimo ubytování. Podle mě tento ?certifikát? je více méně bezcenný cár papíru protože o znalostech jeho držitele tento ?certifikát? nic neříká, ale přesto se najde spousta lidí kteří na to naletí. What a country!

Žádná z těchto firem vyškoleným mistery shoppers také nezaručuje návratnost investice do takového školení a abych řekl pravdu, tak mi není jasné na čem tyto firmy vydělávají více, zda na školení naivních mystery shoppers, nebo na honorářích inkasovaných od svých naivních klientů kteří si mystery shopping od nich objednají. What a country!

K provedení jakéhokoliv nákupu v maloobchodě není potřeba moc inteligence ani žádných mimořádných znalostí, ale pohostinství je úplně jiné zvíře.

Techniky jakými jsou v pohostinství hosté šizeni materiálně jsou velice sofistikované, takže jedno nebo dvou denní školení k jejich odhalení nestačí a to nemluvím o hodnocení služeb které v pohostinství od hodnoty materiálu mnohdy nelze oddělit.

V Americe učební obor číšník nebo servírka neexistuje, ale v některých zemích, nevím proč, se tuto profesi lidé učí několik let. V České a Slovenské republice někteří na to mají výuční list a nebo z toho skládají maturitu, ale podle mně to ale ještě není zárukou že by tito lidé byli na slovo vzatými odborníky nebo, že by věděli jak uspokojit přání všech hostů.

Nu a teď si představte, že je bude hodnotit někdo kdo projde několika denním školením mystery shoppers. "Výsledkom je celkové hodnotenie so závěrečnou správou ktorá zadavateľom ponůká nielen výsledky a ich porovnanie, ale podrobne opisuje priebeh projektu, poukazuje na klady, nedostatky najmä ponúká návrhy na řešení".

Tvrzení, že by takový mystery shopper mohl klady a nedostatky rozeznat a dokonce podávat návrhy na řešení zjištěných závad, je něco čemu se v Americe říká chucpah.

To že "Začínající kontrolóři" se do své profese zaučují postupně, neboli že spočátku vykonávají jednoduché úkoly které časem přibírají na náročnosti je úplný nesmysl.

AUDIT KVALITY SLUŽEB A SERVISU V PRŮMYSLU POHOSTINSTVÍ

Audit kvality služeb a servisu v pohostinství, který eventuálně popíši příště, se od mystery shoppingu liší v zásadě tím, že se neomezuje jen na zjištění závad a nesrovnalostí, ale případně i na jejich nápravu.

Mystery shopping>/i> v hotelích a restauracích na západě tak běžné nejsou. K šizení díky kontrolním pokladnám totiž již téměř nedochází, ale host může být nespokojen z různých jiných důvodů. V hotelu když se Vám nelíbí pokoj, tak Vám ho velice ochotně vymění a třeba i několikrát. V americké restauraci, pokud jenom výrazem obličeje vyjádříte, že Vám nějaké jídlo nechutná, tak Vám okamžitě nabídnou jiné (ne to samé) jídlo, a v mnoha případech, pokud máte oprávněnou stížnost na kvalitu toho jídla, tak Vám za něj nic nepočítají a navíc Vám někdy dají i drink zdarma. What a country!

To ale je v Americe, kde většina hostů je zvyklá chodit do restaurace několikrát měsíčně a případně i několikrát týdně a to třeba i s celou rodinou, jsou ti hosté tudíž sofistikovanější než kdekoliv jinde na světě a vědí co chtějí a co jim patří. What a country!

Teď si ale vezměte Česko nebo Slovensko. Já vím, že by si člověk neměl dělat do vlastního hnízda, ale já nejsem pokrytec a tak to řeknu tak jak to vidím. Na omluvu Čechů musím ale říci že za to nemohou. Čechoslováci, kdysi respektovaný národ v celé Evropě, který byl při nejmenším na úrovni Německa a Rakouska, se díky socialismu dostali na úroveň národů které se za národy nepočítají.

Při jedné mé návštěvě ČR jsem při vstupu do stanice metra Hradčanská viděl relativně velký nápis který nikdo nemohl přehlédnut.

Cizinci si o Češích myslí že:

a) Jsou inteligentní a milý národ

b) Jsou národ sto let za opicemi

c) nejsou vůbec národ

Nemusím Vám ale asi říkat, že to určitě nenapsal žádný cizinec, ale Čech, nicméně je v tom hodně pravdy, protože většina cizinců si myslí že s tím s čím se v Česku dnes setkávají je český standard.

Od samotných Čechů také velmi často slyším, že Češi jsou pranárod, s čímž však také nemohu souhlasit, protože nakonec já jsem také Čech.

Proto jsem to trochu pozměnil na to, že Češi jsou "po-národ".

Češi podle mně si totiž stále myslí, že tráva je vždy zelenější na druhé straně plotu. Neustále po něčem touží a stále na něco čekají a tak mají údobí jako:

a) po třicetileté válce

b) po bílé hoře

c) po Rakousko-Uhersku

d) po druhé světové válce

e) po únoru 1948

f) po roce 1968

g) po pádu komunismu

h) po vstupu do EU.

Češi podle mně neustále čekají na něco, co ale bez práce samo nepřijde.

Tím ale jsem trochu odbočil i když to má hodně společného s daným tématem mystery shopping.

Podle mě MYSTERY SHOPPING je jen oblbování firem které mystery shopping nabízí. Nicméně Češi a Slováci jsou v tomto ohledu jak malé děti a naletí na kdejaký špek jenom proto, že je to "ze západu".

Měl bych začít tím, že já věřím na kteroukoliv novinku, zejména pokud se týká výpočetní techniky, počítačů a internetu. V Česku ale, což asi také víte, ne že by to bylo v plenkách, to se nedá říci, ba naopak si myslím, že Češi v tomto směru nejsou nikterak pozadu, ale počítač, nebo laciný přístup k počítači každý nemá. Navíc ti kteří přístup k počítači mají jsou zavalováni tolika informacemi o kultuře, technice a sexu, že to trvá hodně dlouho než se dostanou k jídlu a případně ku kritice luxusních restaurací, které, když se to tak vezme, průměrný Čech si ještě nemůže dovolit navštěvovat tak často aby se stal sofistikovaným návštěvníkem restaurací a vybudoval si svůj objektivní názor.

Tudíž pokud se vůbec na ten internet dostane, tak se setká s posudky restaurací, jídel a nápojů v těch stávajících mystery shopping které jsou subjektivními názory jen určité třídy lidí, kteří podle mě nemají dostatečné zkušenosti.

Vždyť to znáte. Každý restauratér, kterému ta restaurace z nějakého důvodu "běží" se považuje za odborníka, i když před tím sám do restaurací vlastně moc nechodil, a po dovolené v zahraničí se dokonce považuje za odborníka s mezinárodní zkušeností.

To samé (až na nějaké výjimky) platí o těch našich mystery shoppers. Jednou nebo dvakrát jedou na dovolenou do zahraničí, kde se ubytují pokud možno v nějakém laciném hotelu, jedí většinou ve fast food, na které v Česku nadávají, a pak přijedou domů a hodnotí, nebo srovnávají naše restaurace se stěmi zahraničními zkušenostmi.

Když ale čtu ty jejich komentáře, nebo komentáře některých tak zvaných "štamgastů" tak až na nějaké výjimky vidím, že se v kritice vyžívají, ale řekl bych že většinou se jen rozcapují, protože v zásadě gastronomii moc nerozumí, a proto by mě zajímalo jak na ty jejich "posudky" reagují ti napadení restauratéři, neboli, jestli se tím vůbec zabývají, a jestli případně je to podnětem ku zlepšení jejich služeb.

Podle mě je to tak, že vlk se nažral a koza zůstala celá. Ti mystery shoppers si uspokojí své ego, případně si uleví své závisti, ten restauratér zaplatí té firmě která mystery shopping pro něj nechala udělat patřičný poplatek a "Everybody is happy".

Nechci ale abyste mé názory chápali tak, že Vás od Vašeho záměru založit si další Mystery shopping.


Vrátit se na předchozí stránku

Koncept Steakgrill

Stránky první restaurace konceptu Steakgrill:


Steakgrill

s.jpg, 748B Koncept Steakgrill©

facebook

Počet návštěv

3160453
© 2007 - 2018, http://www.hostovka.cz