Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

HOSTÉ A CO JIM ZA JEJICH PENÍZE PATŘÍ

Hlavním posláním Hostovky je naučit své studeny rozeznat co v pohostisntví dobré a co špatné, jak dostat za své peníze co jim patří, ale také jak se v restauraci chovat aby si získali respekt u těch kteří to pohostinství provozují.

Já když se to tak vezme, tak ale sedím na dvou židlích. Na jedné straně se považuji za hosta a jsem samozvaným zástupcem všech sofistikovan‎ých hostů (proto ta Hostovka), ale na druhé straně se považuji za odborníka v phostinství a proto je pro mně někdy těžké rozeznat co je správné a co ne.

Já jsem se několikrát zmínil o tom, že ze studentů Hostovky, obrazně řečeno, udělám větší znalce pohostinství než jsou všichni ti rádoby "profesionálové" a že si tudíž nebudou muset nechat nic líbit.

Také jsem se zmínil, že si mají stěžovat a na všechno, pokud se domnívají že to co jim za jejich peníze patří nedostávají,a že by prostě měli znát PRÁVA HOSTA.

Pokud se t‎ýká pohostinství čtu vše co mi přijde do ruky a to jak knihy nebo magaziny, ale v poslední době téměř všechny příspěvky na internetov‎ých stránkách a to jak na těch odborných tak i na těch ostatních které se zab‎ývají gatronomií.

Vidím tudíž, že názory na pohostinství, na to co hostům za jejich peníze patří a jaké mají práva se velice různí a to je bohužel na základě subjektivních názorů.

Stížnosti na to české pohostinství hned tak neskončí což je dobře, protože doufám, že díky těm konstruktivním kritikám se to jednoho dne eventuálně zlepší.

Já nakonec mám rád i když lidé kritizují mně nebo moji práci, protože se z těch kritik umím poučit a myslím si, že díky tomu jsem vlastně tam kde jsem. Musí to ale b‎‎ýt nějaká konstruktivní kritika a ne jějaký BS.

Například v manuáledh mého konceptu STEAKGRILL, o kterém vím, že také není ještě perfektní, mám relativně obsáhlou kapitolu o tom jak stížnostem předcházet, jak rozeznávat konstruktivní či destruktivní kritiku, jak k nim přistupovat a jak je vyřízovat.

Také jsem ale zjistil, že většina lidí nezná práva hosta, neví proč, kdy, komu a hlavě jak si stěžovat a proto na těchto stránkách se příležitostně pokusím to mé studenty naučit.

Prozatím vám přikládám zajímav‎ý příspěvek převzatý ze stránek www.cestovní-ruch.cz kteý je potvrzením raison d`étre Hostovky.

Někteří hosté totiž nejenom že neví co jim patří,ale neznají svá práva, a hlavně neznají své povinnosti.

Text příspěvku:

CHCI SE ZEPTAT JESTLI V POHOSTINSTVÍ MUSÍM DOSTAT CO SI OBJĚDNÁM STALO SE MI,ŽE JSEM PŘIŠEL S KAMARÁDEM DO HOSPODY A TAM MU ODMÍTLI NALÍT PIVO KULI TOMU ŽE JE HLUČNÝ PŘITOM NEMĚL V SOBĚ ANI KAPKU ALKOHOLU A BYLO MU 35LET EXISTUJE NĚJAKÝ ZÁKON ČI DODATEK ???????

Pavel H.

□

Zatím se tam nějaká diskuse na toto téma nerozvinula, nicméně můj přítel Aleš Dočkal na to reagoval velice hodnotn‎‎ým přípěvkem ze kterého se i vy jako studenti Hostovky můžete poučit.

□

Vážení přátelé,

toto je skutečně slovo do pranice. Přiznám se, že se tímto problémem - i když z opačného konce - zabývám neustále. Jsem povinen obsloužit každého, kdo mi vleze do hospody? Kam až sahají moje práva majitele či provozovatele a kde končí moje povinnosti?

Uvedený příklad je modelová situace, variací na toto téma je bezpočet...

Přichází host a chová se hlučně. Já v tuto chvíli nevím a nemám možnost zkoumat, jestli je jeho hlučnost jenom projevem bodrosti a dobré nálady nebo zda se jedná o následek předechozí konzumace alkoholu někde jinde.

A koneckonců, i když to bude jenom ta bodrost, může hlučné chování hosta obtěžovat hosty jiné a tím mne ve finále poškodit - jiní hosté předčasně odejdou, příště již nebudou chtít přijít, atd.

Nejsem právník, ale domnívám se, že vztah mezi hostem a hospodským je z právního hlediska smluvní (ostatně ceny máme také smluvní, že?) a má-li být něco smluvního, je k tomu potřeba souhlasu obou stran.

Zatímco se nikdo nediví, když třeba opravář vám z nějakého důvodu odmítne přijmout zakázku, protože to neumí, nemá příslušné náhradní díly, oprava se nevyplatí, byla by příliš pracná, a jánevímcoještě, tak když hospodský odmítne obsloužit hosta, chápe se to často jako přímý útok na hostova lidská a občanská práva. A nedej bože, aby v takovém případě byl tímto hostem třeba Rom, protože tam už se bude automaticky jednat o rasovou diskriminaci a hospodský se vystaví riziku soudního popotahování.

Nemusí však vždy jít jenom o hlučného hosta. Nedávno jsem řešil jiný případ (a proběhlo to i na stránkách Mika Klimy www.hostovka.cz), kdy si mi návštěvnice naší restaurace mailem stěžovala, že paní provozní ji požádala, aby k jejímu stolu, kde seděla jenom se svojí přítelkyní, mohla ještě přisadit další hosty. Hospoda v tu chvíli "praskala ve švech" a u dveří se tvořila fronta lidí čekajících na volná místa. Paní se tím cítila nesmírně pobouřena. Zapomněla ale, že ta hospoda není její, ale naše, a aby ta hospoda mohla ekonomicky fungovat, tak je její snahou samozřejmě obsadit každé volné místo. Když si koupíte letenku, také nemáte nárok na sedadla sousední a letecká společnost tam posadí další pasažéry, a dokonce se vás ani nikdo nebude slušně ptát o dovolení, jako v tomto případě. Nároky na soukromí v restauraci prý nedávno v televizi neblaze propagoval i bývalý tajemník prezidenta republiky. On to samozřejmě může vidět z hlediska hradní etikety, ale já to vidím jinak: mám v restauraci celkem 24 stolů pro celkem 150 lidí. Bude-li každý striktně respektovat, že je neslušné přisednout si ke stolu, kde již někdo sedí, může se mi v extrémním případě stát, že celá restaurace bude "plně obsazena" 24 lidmi.

Co by to mohlo znamenat pro ekonomiku podniku si každý snadno spočítá sám.

Další příklad. Poslední objednávky na nápoje se u nás přijímají ve 23,00 hodin, zavírací doba je 23,30. Většinou to dobře funguje, hosté si objednají a během závěrečné půlhodinky v klidu dopíjejí, platí útratu a odcházejí.

Co mám ale dělat s tím, když se najdou "chytráci", kteří si chtějí objednat třeba 3 - 4 piva na každého. Oni samozřejmě tvrdí, že to včas vypijí, já samozřejmě vím, že když jim vyhovím, budou tam nad pivem sedět ještě po půlnoci a odmítnou odejít, protože "si to přeci zaplatili a mají právo si to v klidu dopít"... Nestává se to často, ale alespoň jednou za čtvrtletí k podobnému incidentu dojde.

A jeden na závěr. Nedávno si početnější skupinka hostů (v které jen tak mimochodem byla vysoce postavená osoba z Pražského magistrátu, starosta jedné městské části, jeden poslanec a několik dalších osob), kteří si bez požádání a našeho svolení začali sestěhovávat nábytek v restauraci a zcela personálu odřízli přístup z kuchyně do restaurace. Když se pan provozní snažil zjednat nápravu, cítili se být hosté natolik "pobouřeni", že odešli z restaurace. Bez zaplacení útraty, která do té chvíle dosáhla výše cca 1600 Kč...

Nejsem jenom hospodský, ale i host.

Samozřejmě jsem i jako host velmi citlivý na to, jak se ke mně v restauracích chovají. Například velmi špatněsnáším dnes běžně rozšířený zvyk, že kamkoli přijdete, řve tam nějaká muzika, jejíž výběr se řídí hudebním vkusem (a častěji nevkusem) obsluhujícího personálu, kteří si "zpříjemňují" pracovní směnu.

Stejný nešvar je puštěná televize, a vrcholem je situace, kdy ze dvou rohů řve televize, každá vyladěná na jiný program, a do toho spustí juke-box nebo rádio ve výčepu (to je bez přehánění, stalo se mi to v jedné restauraci v Mladé Vožici). Většinou se pokusím požádat, aby to personál vypnul (a musím říct, že poslední dobou mi většinou vyhoví) a nebo prostě odcházím.

Samozřejmě ale věci vidím především očima hospodského, a tak na výše uvedenou otázku musím odpovědět: vítaný je nám každý host, který jako host přichází a jako host se chová.

Pokud tomu tak není, myslím, že mám právo takovou osobu neobsloužit. Je to "moje" hospoda, a tím, že odmítnu obsloužit hosta de facto jednám sám proti sobě, protože host je můj živitel. Proto se k takovému opatření uchýlím jenom v těch nejkrajnějších a nejzávažnějších případech.

Domnívám se, že "zákonný nárok" na to, aby byl host v hospodě obsloužen za všech okolností, neexistuje - hospoda není lékařská první pomoc. Ale třeba mi nějaký právník vysvětlí, že se mýlím.

S pozdravem

Aleš Dočkal

Pivovarský dům

Pivovarský klub

□

Já považuji Aleše za odborníka a souhlasím s každ‎ým slovem které napsal a chci abyste se povšimli toho že Aleš napsal: "Nejsem jenom hospodský, ale i host" a vtom, pokud to nevíte, je tajemství jeho odbornosti.

M. Klima

Vrátit se na předchozí stránku