Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Cuisine je v mezinárodní gastronomii dobře známé francouzské označení kuchyně.

Cusine, česky kuchyně, je také označení kuchařského stylu, charakteristik, technik a tradic různých kultůr, národů a etnických skupin.

Následný popis a rozdělení "kuchyní" není nějaké vědecké pojednání, ale jen pomůcka studentům a absolventům Hostovky v tom, aby se v jídlech uváděných na jíselních lístcích mohli lépe orientovat.

Základní charakteristikou každé cuisine, neboli "kuchyně" je místní, mnohdy ojedinělá surovinová základna; kulturní či technická vyspělost, tradice, náboženské či národnostní zvyky, apod.

Některé tyto kuchyně se pak dělí na etnické, regionální, krajové či oblastní a každá tato "kuchyně" má svá vyhraněná specifika.

Popularita a obliba některé kuchyně překročiala oblast svého vzniku a získala si meziárodní oblibu a tím si vysloužila být označována jako cuisine .

Mezi tyto kuchyně patří (v abecedním pořádku) kuchyně: Africká, Americká, Americká, Arabská, Argentinská, Arménská, Asijská, Australská, Balkánská, Belgická, Brazilská, Britská, Bulharská, Cajun, Česká, Čínská, Dánská, Egyptská, Evropská, Finská, Francouzská, Indická, Indonézská, Irská, Izraelská, Italská, Japonská, Jihoamerická,Jugoslávská, Kalifornská, Lebanonská, Malajská, Marocká, Mexická, Mongolská, Německá, Nouvele Cuisine, Orientální, Polská, Portugalská, Řecká, Rumunská, Ruská, Skandinávská, Skotská, Slovenská, Španělská, Srbská, Švédská, Švýcarská, Tex-Mex, Turecká, Vietnamská,Židovská.

Některé nejmenované kuchyně, přestože jsou lokálně oblíbené, jako cuisine označovány být nemohou.

Příkladem může být kuchyně Kazašská, která má má několik vynikajicích charakteristických a místně populárních jídel, ale která si nějakou mezinárodní popularitu ještě nezískala.

Jsou ale i kuchyně známé jako cuisine které svoji popularitu ztrácejí jako například ten nezdařený pokus s Cuisine Nouvelle.

Oproti tomu některé kdysi neznámé nebo málo známé etnické kuchyně jako například kuchyně Irská získávají na populartě a to hlavně proto že se vymanily ze svých archaických "národních" zvyků a přizpůsobili se potřebám moderní gastronomie a hlavě tím že se snaží dávat lidem to co v dané oblasti očekávají.

Pokud by Irové dnes všem těm turistům vnucovali brambory a zelí, což byla po staletí jejihc národní strava, tak by asi moc neuspěli.

Některé národsnostní či enické kuchyně jsou více méně něco co se dá nazvat z nouze cnost.

Totiž když některé národy něměly zdroj vitamínů z jižního ovoce a případně zeleniny, tak prostě museli dát za vděk třeba i bramborám kyselému zelí a museli si namluvit, že jim to chutná.

Tím se dostáváme k tradiční české kuchyni, která když se to tak vezme si nějakou mezinárdní popularitu také nezískala.

V součané době probíhá velká diskuze o zachování tradic české kuchyně ale já si nejsem jist, že to je to co vlastně chceme.

Doba je dnes jiná. Surovinové možnosti jsou tak říkajíce neomezené, technologie také tak a tudíž nezbývá než přijít s nějakou novou českou kuchyni založenou sice na tradicích, ale která by se oprostila od těch těžkých a pracných jídel a která by si získala oblibu a popularitu i když ne mezinárodní, tak alespoň u současné evropské klientely.

□

Vrátit se na předchozí stránku