Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

Německy Zahnstocher, anglicky toothpick, napovídá že je to něco čím by se člověk měl šťourat v zubech a proto by se tomu mělo říkat šťourátko, také už proto, že se tím někteří lidé "nepářou" a v těch zubech se šťourají bez ostychu u stolu před zraky ostatních stolovníků.

V někdejších učebnicích etiky sice bylo psáno, že při šťourání se v zubec si člověk z ohledu na ostatní stolovníky, má zakrýt ústa jednou rukou, a pak se v těch zubech volně a nonšalantně šťourat, ale kdo už tyto učebnice čte.

To ale bylo v dobách kdy byly běžné i plivátka, anglicky spitoon. Tehdy nad těmi plivátky bylo napsáno:"Neplivejte na zem", a mně jako kluka, pokud tam to plivátko nebylo, také nebylo jasné, kam vlastně se má plivat a proto mně moc nepřekvapovalo, že někteří lidé plivali na ten nápis.

Francouzi párátkům říkají cure-dent, což už je trochu logičtější, protože to znamená péče o zuby ale mně ani to nepřipadá jako to pravé označení.

Ale ať už to byla párátka nebo správně česky špárátka, tak já se musím přiznat, že jsem je jako učedník nenáviděl.

V té době byla párátka v restauracích na každém stole. Stojánky na párátka byly z různých materiálů, většinou porcelánové nebo skleněné a v tak zvaných lepších restauracích stříbrné a ty se musely denně vyprazdňovat, pulírovat a doplňovat, a musím říci že žádná logika v tom nebyla.

Ty párátníky byly tím pádem sice čisté, ale neptejte se jak hygienická byly ta párátka po několikáté manipulaci.

Někdy ty párátníky byly spojené se sirníky. Povšimněte si, že se to píše s měkkým i, aby bylo jasné, že se nejedná o sýr, ale o sirky, což puristům také vadilo a navrhovali je nazývat "zápalníky" od správného českého slova "zápalky".

Někdy ty sirníky byly ve společném stojánku s hořčičníky, slánkami a pepřenkami což ale v době kdy restaurace začaly za každou porci hořčice počítat zvlášť upadlo v zapomenutí také i z toho důvodu, že ty hořčičníky se také musely doplňovat a čistit a to samozřejmě byla práce které nikoho nebavila. Ale zpět k těm párátkům.

Párátka je velice starý vynález a v některých zemích nezbytným stolním náčiním protože tím pádem si lidé nemusí strkat do úst prst aby si tak zbytky jídla odstranili.

Z hygienických důvodů jsou dnes párátka individuálně balená, někdy napuštěná vůní máty apod., a jsou na stole k volnému použití. Dnes se ale v různých zemích i od toho upouští a tak vám párátko podají na požádání ku stolu. Když máte umělý chrup, tak párátka ale nepotřebujete a říká se, že někteří lidé, kteří se za svůj chrup stydí, požádají o párátko aby před svými stolovníky budili dojem, že mají ještě své zuby.

Jelikož ale jak již řečeno, šťourání se v zubech u stolu není příliš estetické tak v těch lepších restauracích jsou párátka vhodně umístěna u východu z restaurace zpravidla na pultíku hostesky, kde jsou také tak zvané "after dinner mints", což popíši někdy později.

Toto samozřejmě má tu výhodu, že se lidé šťourají v zubech až na ulici, a někteří "frajeři" si to párátko pak nechají mezi zuby po nějaký čas protože tím pádem vypadají velice "macho".

Jsou ale i párátka, tak zvaná "osobní" která jsou z různých materiálů a v různých, mnohdy velice nákladných obalech které mají sloužit k ústní "hygieně", ale pokud takové párátko používáte častěji tak se o nějaké hygieně nedá moc mluvit. Naštěstí ale tato párátka, pokud nejsou v nějakém drahém a velkém "futrálů" se snadno ztratí, takže se to tím trošku reguluje.

O tom zda párátka na stolech mít či nemít se nedočte ani v učebnicích servisu a v učebnicích společenského chování a bontonu se o nich taktně mlčí jako o mnoha jiných zvycích, ale naštěstí je tady teď HOSTOVKA, kde pokud se na to zeptáte se o všech těch nepsaných zákonech společenského chování dozvíte.

Mike

Vrátit se na předchozí stránku