Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

À LA FRANÇAISE

V Česku se o úpadku pohostinství moc nemluví, ba naopak všichni, ti kteří to pohostinství řídí, lépe řečeno by měli řídit, si klepou na ramena a rozdávají si uznání za dobře vykonanou práci.

Sem tam se veřejnost sice dozví, o tom, která restaurace zkrachovala nebo kterou už poněkolikáté převzal nějaký nový dobrodruh, nebo který hotel zřízený z bytových jednotek byl vrácen svému původnímu účelu, ale jinak se úpadek návštěvnosti restaurací svádí na současnou krizi, kterou zavinili Američané.

O tom že pravým důvodem slabé návštěvnosti restaurací je téměř katastrofální úroveň služeb, na což upozorňuji již více než dvacet let, se taktně mlčí.

Zatím co ve světě typické francouzské restaurace se zavírají a zatím co populární světové restaurace včetně těch etnických se orientují na fusion cuisine, tak Češi, papežtější než papež, se stále vzhlíží v té archaické francouzské gastronomii a nezastaví se ani před tím, aby otevřeli restauraci Dobromila Rettigová À LA FRANÇAISE.

Jinak ale díky tomu, že česká kuchyně si pověst nějaké populární mezinárodní cusine nikdy nezískala, tak se dnes někteří tak zvaní „odborníci“ snaží ten upadající incoming cestovní ruch zachránit akcí CZECH SPECIALS, které nebyly nikdy specialitami ani v Česku, natožpak aby jimi nalákali nějaké cizince.

Proč si nevezmou příklad z Francie, která po staletí udávala tón v gastronomii, pohostinství a turismu.

Jak jsem se dočetl na internetu, tak jen za první tři měsíce r. 2009 udělalo ve Francii bankrot asi 3000 restaurací, kaváren a barů a odbory předpovídají další likvidaci restauračních podniků. Počet francouzských restaurací, které zbankrotovaly, stoupl ve srovnání s loňskem o 25 procent a počet kaváren, které byly nuceny zavřít, stoupl o 56 procent.

Slavný restaurační kritik listu Figaro Francois Simon tento týden napsal, že nová spotřebitelská šetřivost Francouzů změnila stravovací zvyklosti celého národa a přivedla majitele restaurací na pokraj katastrofy. Zákazníci v restauracích si dnes už nedávají tradiční aperitiv, nedávají si předkrmy, k pití požadují vodu z kohoutku, nekupují víno ani kávu a v závěru večera společně sní jeden dezert.

Restauratérům to už jde na nervy. V jedné restauraci nedaleko Lyonského nádraží v Paříži, jak píše francouzský kritik, vyhodil zoufalý majitel restaurace dvojici zákazníků, protože si odmítla dát předkrm. Restaurační řetězec Hippopotamus nyní nabízí slevy pro stálé zákazníky a mimořádně levné nabídky hamburgerů. Úředníci si stále častěji k obědu kupují bagetu či předpřipravená jídla ze supermarketů.

Jak vyjít s nízkým platem a rostoucími cenami potravin se ve Francii stalo celonárodní obsesí. Televize pravidelně vysílá ve zpravodajství reportáže o lidech, nucených jíst levnou zeleninu z plechovek, anebo hledat vyhozenou zeleninu v popelnicích na trzích.

Sektor restaurací byl letos ve Francii svědkem třetího nejvyššího počtu bankrotů, hned po stavebním průmyslu. Čas, který Francouzi tráví v restauracích, se také zkracuje: V roce 1975 trval oběd v restauraci průměrně půldruhé hodiny, do roku 2005 se zkrátil na 32 minut.

Jean Guillaume, majitel brasserie Le Bouquet na Haussmannově bulváru v módní podnikatelské osmé čtvrti v Paříži, konstatoval: "Zákazníci, kteří přišli na oběd, si dávali hlavní jídlo, dezert, kávu a láhev vína. Dnes si dají jen hlavní jídlo, vodu z kohoutku a bez ostatního se obejdou. Ze 75 zákazníků, které tu máme dnes v poledne, si nedal víno ani jediný. Je to konec tradice francouzských obědů…”

Hned vedle v ulici však byla u pekařství v poledne fronta na bagety z obchodu až daleko ven na ulici.

          No a vy si myslíte, že v Česku je to jiné? V těch velkých mezinárodních hotelích, ve kterých na ty restaurace doplácí, to ještě nějaký čas vydrží, ale věřte mi, že dnes by to v Česku dlouho nevydržel ani Cśar Ritz spolu s Albertem  Escoffierem.

  Já nejsem sice Nostrodámus, ale dovoluji si k mým předpovědím přidat další, a sice že pokud Češi nezmění charakter českého pohostinství, a hlavně úroveň odborného školství, tak ho přes veškeru snahu toho hnutí „SLOW FOD“, všechny ty fast food, které v Česku již jsou, a které stejně tak jako na celém světě, rostou jako houby po dešti, vyřadí ze hry.

          Já ale ne jenom, že jsem to předvídal, ale snažil jsem se tomu předejít a jelikož jsem alibista, tak o tom mám nejenom písemné, ale dnes již hmatatelné důkazy.

          Jednak si nedám upřít právo na prvenství v užívání mého hesla: „Dejte lidem to, co chtějí, a co jim za jejich peníze patří“, protože v tom je tajemství úspěchu provozování dnešního pohostinství.

          To že v jednoduchosti je genialita, není sice z mé hlavy, ale motivovalo mně to k vyvinutí několika relativně úspěšných konceptů, které jsem uplatnil téměř po celém světě. Jak ale s politováním musím říci, tak v mém rodném Česku jsem zatím s mými koncepty moc neuspěl a nejspíše proto, že mé koncepty jsou příliš jednoduché, nebo možná proto, že jsem Čech.

          Nicméně se mohu pochlubit dalším prvenstvím a to je uvedením do provozu mého ojedinělého konceptu STEAKGRILL®, který jsem si prozřetelně nechal registrovat. Dnes po jeho čtyřletém provozu, kdy mnohé restaurace zavírají, jsem velice pyšný na to že  můj koncept je tak úspěšný, ale hlavně na Jardu Honzajka, který ho uvedl v život.

          S jídlem roste chuť, a proto nebylo divu, že mně Honzajk požádal, abych mu pomohl zprovoznit skomírající restauraci která mu byla nabídnuta k provozování, ale která se,  svým charakterem podstatně lišila od konceptů STEAKGRILL®. Abych řekl pravdu, tak to bylo tak špatné, že se mi do toho vůbec  nechtělo, ale na druhé straně mám rád chalenges, neboli problematické případy, a tak jsem na to přistoupil.

Mám totiž další unikátní koncept Fusion Cuisin by Assemly Cooking™, který se od konceptu STAKGRILL® podstatně liší, ale který se ukazuje být ideální pro mnohé skomírající české restaurace.

Ta restaurace je otevřená teprve několik měsíců, takže se o ní zatím moc nemluví, ale dejte Jardovi a jeho zaměstnancům dalších několik měsíců a mohu vás ubezpečit, že bude mnoha restauracím vzorem přesto, že na jídelní lísku nemají jen francouzská jídla.

Mchael Klima

Vrátit se na předchozí stránku