Hostovka - pomyslná univerzita pro hosty

 Výňatek z připravovaného semináře a manuálu cateringu konceptu STEAKGRILL®.

Je to vlastně článek, který jsem někde v Česku napsal před několika lety, ale v Česku se věci tak rychle nemění a tak možná že je stále ještě aktuální.

 Já jsem na téma business lunches, neboli pracovní obědy, protože něco takového jako pracovní večeře neexistuje, napsal již několik článků.

Jak jsem se v článku Business lunches již zmínil, tak v Česku byla v době socialismu business lunchům (lanšům) při různých obchodních jednáních věnována mimořádná pozornost, protože tehdy jídlo a pití bylo hlavním předmětem.

Tehdy pod pojmem businessman si každý představoval cizince, který neví co s penězi a kterému se od nich muselo nějak odpomoct. Můj přítel Karel Pinka s jeho manželkou na toto téma dokonce napsali docela zajímavou knihu která, ale dnes je zcela bezcenná.

Dnes o tom nahlas sice nikdo nemluví, ale množství jídel a hlavně alkohol podávaný při těchto příležitostech měl přispět ke „snadnějšímu“ jednání se západními partnery a proto se podával v neomezeném množství.

Dnes ale většina inteligentních západních businessmanů jednak hlídá svoji dietu přísněji než kdokoliv jiný, a navíc nechtějí utrácet drahocenný čas několikahodinovým obědem.  Popisy okázalých business lunchů při kterých se podává spousta koktejlů, steaků, těžkých vín a sytých moučníků, jsou pohádky z Tisíce a jedné noci.

Dnešní byznysmen, pokud jde na oběd s obchodním partnerem, chce dobu oběda využít k tomu, aby projednal nějaký byznys a ne k tomu aby sebe nebo svého partnera přecpal jídlem, nebo dokonce ho opil. No, a pokud některý byznysman jde na oběd sám, tak dá za vděk sendviči, nebo nějakému salátu a už aby pelášil zpět ke své práci - jak Američané říkají: „Back to the drawing board“.

 Business lunch menu

Při popisu tvorby jídelních lístků jsem doporučoval, že pokud se jedná o malou skupinu, tak speciální menu pro Business Lunches, je úplně zbytečné.

Pokud do vaší restaurace přichází ojedinělé skupiny za účelem oběda a zároveň pracovní porady, tak bych si tím vůbec nelámal hlavu a nechal bych na obsluhujících, aby jim z normálního à la carte jídelního lístku doporučili jídla která jsou snadno a rychle upravitelná, nebo některé vybrané speciality, ale v takovém případě musíte obsluhující v tom smyslu vyškolit, protože na to, že je k tomu vyškolili na hotelové škole, se nespoléhejte.

 VIP Business Clubs

Pokud ale chceme hovořit o vlivu dobrého jídla a pití na nějaké obchodní jednání, tak zde snad stojí za to se zmínit o tak zvaných VIP Business Clubs, ve kterých na podporu uzavření velkých obchodních transakcí se k tomu ještě dodává sex v podobě topless servírek.  Tyto kluby, přestože jsou kritizovány kde kým, tak v západním světě rostou jako houby po dešti, takže nepochybuji o tom, že i v České republice podobné kluby vzniknou. Ale Češi, jak je znám, jsou papežtější než papež, a musí každého přetrumfnout a tak se obávám, že ty servírky u nás nebudou jen topless.

 Pracovní porady

Myslel jsem si, že tak jako v Americe, tak i v Česku další možnost jak přilákat vaši restaurace větší skupiny ke konzumaci jídel a nápojů při jejich pracovních poradách je nabídnout jim oddělené místnosti pro pracovní porady včetně jídla a pití…

Dokonce jsem si myslel, že v takovém případě by bylo dobře mít seznam firem, které by mohly být vašimi potenciálními zákazníky, poslat jim takovou nabídku kterou by nemohli odmítnout.

A to je ale ten okamžik, kdy musíte mít při ruce několik variant business menus, třeba i o různém počtu chodů, ale vzpomenete si na mně, že šest chodů (bez kávy) nikoho nenadchne.

Další způsob jak přilákat byznysmeny pro které ne peníze, ale čas je tím rozhodujícím faktorem, jsem doporučoval  grazing.

 GRAZING

Grazink do češtiny přeložitelné jako pastva, nebo krmení, je výraz, kterým se v současné americké gastronomii označuje koncept, při kterém některé restaurační řetězce nabízejí své mladé klientele výběr malých porcí populárních jídel „k nakrmení“ nebo k ukojení hladu v kterékoliv denní době a ne jenom v klasické době snídaně, formálního oběda nebo večeře.

Tyto podniky nabízejí jak sendviče, wrapers, plněné bramborové slupky nebo smažená kuřecí křidélka, za která počítají téměř to samé jako individuální Beef Welington, nebo malé  file mignon s přílohou.

          Po přečtení úvodníku Marie Horníkové k Food Service 10/2004, jsem si uvědomil, že všechno to mé povídání o business lunních, o grazinku apod., bylo úplně na nic.

          Já jsem totiž zapomněl na to, že Češi jsou skutečně papežtější než papež a že některé zákony a nařízení o odepisování výdajů za pohoštění, šili horkou jehlou čímž udělali více škody než užitku.

          A věřte mi, že vím, o čem mluvím. Já jsem něco podobného zažil v Americe. Před několika lety, nevím přesně kdy, vyšel v Americe zákon, který nepřipouštěl při byznys lunchích, kterým se neoficiálně říkalo „two drinks lunches“, odepisovat 2 drinky. Argumenty vlády byly různé, jako že dva drinky podporují alkoholizmus, že po dvou drincích se již málo komu chce jít „back to the drawing board“, a že prostě je to nemorální.

To jste ale neviděli ten tanec ze strany restauratérů, protože to znamenalo katastrofální úbytek na tržbách. V Americe na těch drincích je největší rozpětí a proto je známo, že kdyby si v poledne každý dal dva drinky a žádné jídlo, tak ten restauratér má vyděláno. Nemusím Vám ale říkat že tu válku, jako obyčejně vyhrál Uncle Sam.

Ale nemusím Vám také říkat, že se toho moc nezměnilo. Náklady na pohoštění se v Americe mohou odepisovat a tak se ty výdaje nesmí prostě deklarovat jako business lunch, ale jako „early dinner“.

Jak to dopadne v Česku, nevím, protože ve stejném úvodníku se Maria zmiňuje o tom, podnikatelé noviny nečtou, a já pochybuji je čtou ti politici kteří o takových věcech jako odpisy nákladů rozhodují, protože ti si nespíše nosí do práce z domova jídlo v kastrůlku a kafe v termosce.

Na každý pád si Maria zaslouží medaili za odvahu, že se o tom zmínila.

 M. Klima

Vrátit se na předchozí stránku