Já jsem již několikrát napsal, že podle mého názoru české pohostinství a česká gastronomie jsou úplně na huntě a někdo by mně musel přesvědčit o tom, že nemám pravdu.
Jsem ale optimista a tak si myslím, že se blízká na lepší časy.
Podle mně ale v tom co je česképo
hostinství a co je česká
gastronomie je velký rozdíl a to nemluvím o české kuchyni jako takové.
České pohostinství
České po
hostinství, až do doby nastolení komunizmu, se kvalitou servisu vyrovnalo zemím které byly dávány v Evropě za vzor jako například Francie a Švýcary. Bylo to díky tomu, že naši vyučení číšníci a kuchaři v těchto a jiných evropských zemích pracovali a sbírali zkušenosti které pak uplatňovali doma. S něčím takovým se konkrétně Švýcaři a Francouzi pochlubit nemohli protože ti byli na to jejich po
hostinství a na jejich odbornost natolik namyšlení že by za nějakými cizími zkušenostmi nikam nejezdili.
Někdo by mně musel přesvědčit o opaku, ale nějakou českou gastronomii jsme v po
hostinství
nikdy neměli. Byla to z větší míry
gastronomie francouzská, eventuálně i
gastronomie jiných národů, neboli jakýsi evropský "guláš" a tím se ta česká
gastronomie vlastně lišila od těch ostatních a mně to můžete věřit protože já to ještě pamatuji.
Česká kuchyně
Nu, a pokud mluvíme o typické české kuchyni, tak ta i když je mnohými lidmi označována jako
cuisine, se na mezinárodní gastronomické scéně nidky moc neuplatnila, ale podle mého názoru až do doby nových poznatků o správné výživě na ni nebylo nic špatného.
Pravá česká kuchyně, když se to tak vezme, exelovala spíše v zahraničí než doma a to mi také můžete věřit protože jsem měl českou restauraci v Americe kde, jak si dovoluj tvrdit, ta česká jídla díky lepší kvalitě surovin byla dokonce lepší než v tehdejším Česku.
Obroda české kuchyně
Dnešní trend, nevím proč, je snaha po obnovení "staré" české kuchyně. To má možná své opodstatnění v domácí kuchyni, ale pokud se týká po
hostisntví, tak si nemyslím, že bychom se měli té naší ?staré dobré? české kuchyně tolik držet a že bychom se spíše měli pokusit vytvořit nějakou "novou českou" kuchyni která by byla součástí jakesi EURO
CUISINE a se kterou bychom obstáli v té narůstajicí evropské konkurenci. K tomu ale je potřeba něco více než vyjet si na víkend někam do zahraničí.
Dnes naši kuchaři opět cestují po světě a zaplať P.B. nejenom do Francie, ale i do Německa, Španělska, Anglie a dokonce i do Italie a do Irska. Kdysi to byly země které se spíše mohly učit od nás, ale ce la vie, možná, že se tam něco naučí takže nebudeme muset nějaké primadony z těch zemí dovážet.
Ono to s tím učením ale také není tak jednoduché a mně to můžete věřit, protože já jsem v noha cizích zemích také pracoval. Otázka totiž je, znát dokonale místní řeč a také aby vám byla dána možnost "dostat se k válu".
Odborné vzdělání
Několika týdenní kurz na populární francouzské škole Cordon Bleu, nebo na americkém Culinary Institute International mistra kuchaře z nikono neudělá i kdyby ten vyučovací jazyk byla čeština a mně to můžete věřit, protože já jsem v zahraničí několik let studoval i vyučoval, ale vypadá to dobře na jejich resumé.
Nakonec i za socializmu naše rodná strana a vláda poslala jednoho soudruha na několika měsíční kurz na hotelovou školu do Švýcar a ten pak byl v Česku modelem všem těm které nikam nepustili, neboli byl jednookký král mezi slepými. Jak ale já vím, tak o nějaké vědomosti se s nikým nepodělil, ale ce la vie.
Já jen doufám, že ti naši kuchaři, kteří se eventuálně ze zahraničí vrátí, budou schopni se o své zkušenosti podělit s těmi mladšími a že pomohou zlepšit naše odobrné školství protože ať si říká kdo chce co chce, tak v tom je zakopaný ten pes.
Doufám, že z nich vyrostou novodobé modely které nahradí ty zprofanované které ze zoufalství dnes máme. Doufám také, že přestanou už blbnout s tou Magdalenou Dobromilou Rettigovou a že zabrání tomu, aby ji naši "odborníci" nahradili někým takovým jako je M.B. Svobodová.
M. Klima
□
Vrátit se na předchozí stránku